Článek
„Ale Cortázar umřel před pětadvaceti lety,“ trochu váhám. „Objevily se jeho nové texty!“ triumfuje Andrea. „To je prostě bomba! Já bych si od Cortázara nábožně četla i recept na sekanou…“ zasní se mladá žena s punkáčským barevným čírem.
Historie objevu je poměrně prostá. Cortázarova vdova Aurora Bernández a kritik, specialista na Cortázarovu tvorbu Carles Álvarez Garriga se před třemi lety sešli v Paříži, aby si popřáli šťastné a veselé Vánoce. Aurora Bernández se mimochodem zmínila, že v šuplatech v prvním patře Cortázarova pařížského domu jsou ještě nějaké „papíry po Juliovi“ a jestli by se na ně nechtěl Garriga podívat. Inu, aby nechtěl! Ze zažloutlých stránek a rukopisů pak sestavil čtyřistapadesáti stránkovou knihu esejů, črt, povídek, básní, článků a rozhovorů, které vedl Cortázar sám se sebou.
Tento nový cortázarovský soubor nazvalo španělské nakladatelství Alfaguara Nečekané papíry. Okamžitě po vydání letos v květnu se kniha stala hispánským bestsellerem a hitem nedávného literárního veletrhu v Buenos Aires.
Andrea patří k mladé generaci hispánců, pro něž je mistr povídky a surreálných románů Cortázar kultovním autorem. Tím se stal ale už před téměř padesáti lety, kdy vyšla jeho experimentální próza Rayuela, do češtiny překládaná jako Nebe, peklo, ráj. Tento iniciační román o lásce otevřel latinskoamerické literatuře dveře směrem k volnosti a svobodě formy. Dodnes je Rayuela fetišem, poznávacím znamením všech nezkrotně a snivě zamilovaných, kultury chtivých Argentinců. Filmoví fajnšmekři si Cortázara vybaví také díky slavnému filmu režiséra Antonioniho Zvětšenina, který byl inspirován povídkou Babí léto.
Literární kritici přijali Nečekané papíry trochu rozpačitě. Vyzdvihují jen dvě dosud nepublikované povídky a lehce krčí rameny zejména nad básněmi. Kritikové mají nepochybně pravdu. Cortázar věděl, proč většinu věcí z nového souboru nepublikoval, ale my, nekritičtí fanoušci, kteří bychom i cortázarovský recept na sekanou četli, jsme prostě v sedmém nebi.