Na přehlídce současného umění Prague Biennale vystavujete tři obrazy. Z čeho jste vybíral?
Jsou z nového cyklu At The Same Time/Ve stejném čase, který připravuju na anglickou říjnovou výstavu. Měl by to být cyklus hyperrealistických obrazů, v němž pozoruju čas. Jistou inspirací mi byl samotný Londýn, kde je nejvíc kamer. Hlídají vás všude – v metru, v autobuse, na ulicích. Oslovil jsem proto další umělce, kteří se mnou zaznamenávali skrze fotografie jeden časový moment na různých místech světa: v Praze, v Istanbulu, v Londýně, New Yorku apod.

Hynek Martinec: z cyklu At The Same Time/Ve stejný čas (2009)

Hynek Martinec: z cyklu At The Same Time/Ve stejný čas (2009)

FOTO: archív Hynka Martince

Cílem je se časově protnout. Čas běží všude stejně – všichni stejně stárneme, ať už žijeme v Americe nebo v České republice. Země všechno dusí a já chci z toho velkého zemského koláče prostřednictvím vteřinových střípků čas zastavit.

Samozřejmě fotografie čas nedokáže zastavit, i ona stárne, žloutne. Je to pouze iluze. Čas běží dál, což je fascinující. Žijeme v neustálém tiku, i když spíme, a nemáme šanci z toho vyskočit.

Vymanit se z toho neustálého kolotoče, který se jednou stejně zastaví, snad lze – s Kunderou řečeno – právě skrze umění.
Budeme-li to brát vznešeně, pak ano, skrze své dílo se stanete nesmrtelným, váš čas „nikde nekončí“. Důležitý je proces, to, co je pod povrchem, myšlenky, obsah – to přežívá.

Ale ve své fyzické formě i umění stárne a mění se, malba praská...

Hynek Martinec: z cyklu At The Same Time/Ve stejný čas (2009)

Hynek Martinec: z cyklu At The Same Time/Ve stejný čas (2009)

FOTO: archív Hynka Martince

Absolvoval jste na Akademii u profesora Berana klasickou malbu. Proč jste se pustil na pole hyperrealismu, když existuje dominantnější médium jako fotografie?
Fotografii respektuju jako médium, ale nemám k ní takovou důvěru. Nechci ji shazovat, ale fotograf je odkázaný na technologii, která mu dává jen limitované možnosti. Snímek vznikne ve vteřině, kdežto malba, i když na základě fotografie, vzniká neustálým kladením nových tahů štětce, vrstvy po vrstvě. Když si vedle sebe položíte fotografii a namalovaný obraz, až pak dokážete vidět ten obrovský rozdíl mezi dvěma zcela odlišnými médii. Obraz je živý, objevují se v něm lidské chyby, člověk na to dýchnul. Je to lidštější.

Hynek Martinec: Lost in Time/Many Years Ago (2008)

Hynek Martinec: Lost in Time/Many Years Ago (2008)

FOTO: archív Hynka Martince

Považujete fotografii za chladné, odlidštěné médium?
Odkázal bych se na Adorna, který dobře pojmenoval masovou kulturu. Myslím si, že žijeme v masovém blázinci, kde nás média jednou zahltí. A právě tohle bych chtěl zbrzdit. Nechci soupeřit s technologiemi, být lepší než tiskárna. To je nesmysl. Pořád mám ale pocit, že stejně jako v renesanci byli virtuózové, tohle je možná způsob, jak vyjádřit současnou virtuozitu v malbě. Právě v tom technickém podání.

Hynek Martinec: Lost in Time/After William Bougeureau (2008)

Hynek Martinec: Lost in Time/After William Bougeureau (2008)

FOTO: archív Hynka Martince

Člověk ale přece už tím, jak se skrze hledáček dívá na realitu, vkládá do fotografie kus své osobnosti. Kromě jiného je to jeho přínos do světa pixelů nebo do políčka negativu.
Fotografii mám rád, je to jeden z největších vynálezů vůbec. Fotka ale není hřejivá, pro mě je to holá informace, dokumentační výpověď. Já třeba nedokážu vnímat fotografii jako celek, vždycky pozoruju detaily. Jak říká Roland Barthes: ve fotografii je klíčové punktum, to, co rychle navodí nějaký pocit. Jako když jsou na ruce jinak vychýlené hodinky. Pak vás to nutí přemýšlet o celé situaci, hledáte důvod, proč má ten člověk ty hodinky šejdrem.

Hynek Martinec: Zuzana v pařížském studiu (2006-2007)

Hynek Martinec: Zuzana v pařížském studiu (2006-2007), vítězný portrét v BP Portrait Award

FOTO: archív Hynka Martince

Malbu naopak vnímám jako celek. V namalované krajině proběhne transformace reality do celku, u fotografie se budu vždycky zastavovat u detailů. Je to sice celek, ale vnitřně to mám roztržené, kolážovité. Fotka je až příliš doslovná, nedává takový prostor imaginaci. V obrazu musíme číst náznaky jinak.

Nesnažíte se být dokonalejší než fotoaparát, ale využívat fotografické médium jako nosiče informací?
Abych fotografii posunul dál, pracuju s ní a používám jako partnera. Pracuju ovšem i s dalšími abstraktními věcmi, jako jsou energie a atmosféra. V Paříži jsem začal dělat kabeláže, které navazují také na téma času. Ale především ukazují to, co lidské oko nevidí, to, co fotografie nemůže přenést – tedy energii z nějaké situace nebo z člověka.

Začal jsem vnímat energii francouzské metropole, inspirovalo mě metro a počasí. Kresby vznikaly velmi rychle, skoro by se daly označit za fotografie energií. Sledoval jsem pohyb a najednou se to začalo krystalizovat, linie začaly reprezentovat stopy pohybu... Svým způsobem je to záznam minulosti.

Hynek Martinec: After Holiday 1986 (2008)

Hynek Martinec: After Holiday 1986 (2008)

FOTO: archív Hynka Martince

My vlastně přítomnost nemáme, neustále se pohybujeme v minulosti nebo v budoucnosti. Zezadu je člověk držen časem minulým a zepředu posilován budoucím. Jsou to dva kódy, které nás drží, a když se jeden zhroutí, pak zemřeme. To je moje interpretace.

Pracujete s konfrontací místa a času. Sledujete, jak nás ovlivňuje prostředí, v němž žijeme?
Poslední projekt o tom všem je – o soužití lidí v betonu, v technologickém šílenství a konzumním prostředí velkoměst. Pro společnost jsou technologie nesmírnou výhodou a zároveň hrozbou. Tradiční náboženství je vytlačováno, novou vírou se stávají technologie. Automaticky jim až příliš věříme, propadli jsme technologické ruce, která nás dusí. Duchovno se zcela vytrácí, protože na to není čas.

Hynek Martinec: Angela ze Srí Lanky (2008)

S tímto portrétem (Angela ze Srí Lanky, 2008) Hynek Martinec letos soutěží v BP Portrait Award.

FOTO: archív Hynka Martince

Nechci být jednostranný, ale právě fotografie je jedno z médií, kde na mě ta umělost působí nejvíc. Je tak snadno manipulovatelná, je to fenomén. Není nic jednoduššího, než umazat pozadí, přilepit barák...

Přehlídka současného umění Prague Biennale pokračuje do 26. července 2009, více zde.

O Hynku Martincovi se více dočtete zde.