Hlavní obsah

Zpěvák Lewis Capaldi: Užívám si, nemusí to trvat navždy

Právo, Šárka Hellerová

Poprvé se letos skotský zpěvák Lewis Capaldi v Praze představil minulý týden jako předskokan skupiny Bastille. Nedávnou nominaci kritiků na Brit Awards sice ve vítězství neproměnil, nicméně jeho hvězda stoupá. Capaldi letos vystoupí i na festivalu Colours of Ostrava a na podzim čeká Prahu jeho sólový klubový koncert, když 7. listopadu zahraje v Paláci Akropolis. Jeho debutová deska Divinely Uninspired To A Hellish Extent je ohlášena na květen.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lewis Capaldi při svém vystoupení v Praze.

Článek

Název alba byl váš nápad?

Je to kus textu z písně, která měla na desce být, ale nedokončil jsem ji včas, takže se tam nedostala. Chtěl jsem něco vtipného a divného. Abych si byl naprosto jistý, že to ještě nikdy nikdo nepoužil. Navíc to shrnuje, jak jsem se občas při práci na desce cítil.

Koncertovat jste začal, když vám bylo dvanáct, tedy před deseti lety. Cítil jste se tehdy před publikem jinak než dnes?

Je bláznivé, že už je to deset let. Dnes mám daleko silnější pocit, protože vím, co dělám. Tehdy jsem prostě vylezl na pódium a hrál, moc jsem nevnímal, co se děje. Cítil jsem větší nervozitu. Trochu nervózní bývám pořád, ale tenkrát to bylo docela ochromující.

Myslela jsem, že jste byl typ dítěte, které vystupování baví a trémou netrpí.

Já si to ale zároveň užíval. Nervozita je dobrá věc. Podávám díky ní ty nejlepší výkony.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lewis Capaldi

Pochyboval jste někdy o tom, zda se chcete hudbou živit?

Ne, rozhodl jsem se pro to jako malý kluk a vždy jsem měl jasno v tom, že by mě těšilo se hudbě věnovat celý život. Považuji to za štěstí, někteří lidé ještě ve čtyřiceti nevědí, co by je bavilo dělat. Díky bohu mě to nepotkalo.

Nepředstavoval jsem si, že budu koncertovat v různých zemích. Spíš jsem myslel, že budu hrát v hospodách nebo budu mít kapelu, která hraje na svatbách a oslavách.

Které momenty podle vás rozhodly o tom, že nemáte svatební kapelu a místo toho se začínáte těšit mezinárodnímu úspěchu?

Klíčem bylo, že jsem se vždy snažil koncertovat tak často, jak jen to šlo. V patnácti chodili moji kamarádi každý den ven, bavili se a já místo toho hrál. Byl jsem trochu podivín, když jsem odmítal večírky s přáteli, protože jsem cítil, že musím hrát. Ale právě to asi bylo důležité. Měl jsem disciplínu a pracoval jsem.

Který rok pro vás byl zatím nejnáročnější? Ten minulý, nebo už rok 2017?

Zatím to vypadá, že nejbláznivější bude letošní, ale z těch předchozích to byl rok 2017. Tehdy se děly věci, které jsem nikdy předtím nezažil. Všechno bylo poprvé. Nikdy předtím jsem nebyl na turné, nevydával jsem písně, nespolupracoval s vydavatelstvím. Nechci říct, že jsem si na to už zvykl, ale člověk se přece jen časem trochu zorientuje. Před dvěma lety jsem neměl ponětí, co se děje. Jen jsem makal, abych všechno stíhal. Ale byla to zábava.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lewis Capaldi

Na co budete v budoucnu nejvíc vzpomínat?

Myslím, že na vydání svého prvního alba. A určitě nezapomenu na dva vyprodané koncerty v klubu Barrowland Ballroom v Glasgowě. Je to u nás ikonické místo, byly to výjimečné večery. Ale okamžiků, které si zapamatuji, bylo nepočítaně.

Loni jsem předskakoval na turné Sama Smithe. První večer se konal v O2 areně v Londýně. Má kapacitu dvacet tisíc lidí, což je o čtyři tisíce více, než je obyvatel v městečku, ve kterém žiju. Stál jsem tam sám s kytarou a cítil se opravdu bláznivě. Prožívám krásné období.

Z turné s Bastille jste si den před pražským koncertem odskočil na předávání Brit Awards. Jaké to bylo?

I když tyto akce s červeným kobercem pro mě nejsou přirozené, je zážitek to vidět. Už proto, že to je obrovská akce. A je krásné, že už tam některé lidi znám, protože jsem je někde na své cestě potkal. Na Brit Awards mě potěšilo setkání s Florence and the Machine. A rád jsem se podíval na vystoupení Rag’n’Bone Mana a Sama Smithe, s nimiž jsem byl na turné.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám