Hlavní obsah

Zpěvačka Viah: Chtěla bych nazpívat píseň ve vietnamštině

Právo, Tereza Frýdová

Viah se na české hudební scéně pohybuje poměrně krátce. Mnozí si ji možná pamatují jako účastnici televizní soutěže Superstar, v níž zazpívala za doprovodu ukulele. Poté ji Jiří Burian alias Kapitán Demo přizval jako vokalistku do kapely Republic of Two. Ve spolupráci s ním jí v minulém roce vyšel singl My Head Is Glowing in the Dark a v návaznosti i její debutové elektropopové album Tears of a Giant.

Foto: archiv umělkyně

Viah se snaží skládat a produkovat sama.

Článek

V červnu tomu budou čtyři roky, kdy jste vystoupila v Superstar. Dokázala byste si vzpomenout, kdy přišel první impulz k tomu, že jste začala vnímat hudbu jinak než dřív?

Přišel během mého pobytu v Londýně, kde jsem strávila semestr v rámci studia. Bylo to předtím, než jsem se ukázala v Superstar, bylo mi asi sedmnáct let. V tomhle čase jsem poslouchala pořád dokola The XX, Woodkida a Damiena Rice. Zaujalo mě jejich citlivé vnímání hudby. Najednou jsem poslouchala muziku, která nebyla úplně mainstreamová.

Kdy jste poprvé přemýšlela o tom, že byste se muzice věnovala?

Náznaky přišly až v období Superstar v červnu 2015. Nejprve jsem dostala ukulele od své sestry, zjistila jsem, že na ně neumím, avšak zpěv jako takový mi šel mnohem lépe než hra na ukulele. Na internetu jsem si všimla reklamy na Superstar. Sama se sebou jsem v tu chvíli uzavřela sázku, že se tam přihlásím. Byla to pro mě výzva, neměla jsem co ztratit.

Foto: archiv umělkyně

Viah

Loni jste vydala ve spolupráci s producentem Jiřím Burianem debutové album. Jak se vaše cesty spojily?

Pro Jirku je podle mě Superstar tak trochu humorný pořad, v rámci něhož hledá něco, co ho baví. Když jsem se tam objevila, připadala jsem mu jako bizár, který byl docela fajn – jako chyba v systému. Bylo mu jasné, že mě ta soutěž semele, protože nejsem mainstreamová a nezvládnu vyzpívat cokoli. Pak jsme se potkali u natáčení pořadu pro Stream.cz. Produkční mi po natáčení řekla, že si na mě vzal číslo Kapitán Demo. V tu dobu jsem vůbec netušila, kdo to je. Jeho tvorba mě do té doby míjela.

Jak deska Tears of a Giant vznikala?

Na začátku byl projekt Viah spíše naším společným projektem. Deska vznikala kontinuálně dva roky a já i Jirka jsme to měli spíš jako boční projekt. V té době jsme se každý věnovali i jiným věcem, desku jsme vytvářeli hlavně z vlastní potřeby tvořit dobrou hudbu. Jedna z prvních písní, které pro album vznikly, byla Giant Tears. Jirka byl už od začátku z názvu písně nadšený. Jednak proto, že jsou to obří slzy, a také slzy obra.

Dlouhou dobu to měl být oficiální název alba a až v poslední fázi jsme ho změnili na Tears of a Giant. Není to na rozdíl od Giant Tears primárně tak smutný název, je z něho více patrná jakási pohádkovost, cosi mytického. Vím ale, že spoustě lidí, kteří poslouchají hlavně levou hemisférou, se album celkově může zdát na první pohled hlavně smutné. Ale není to tak.

Jak u vás probíhá tvůrčí proces?

Pro mě osobně je primární mít nejdříve hudbu, do které pak přidávám vokály. Ty jsou pro mě spíše doplňkem aranže. Skládala jsem tak, že jsem dlouho hledala melodii, ke které jsem pak napsala text. Byl to pro mě ale moc náročný proces. Momentálně se snažím více proniknout do toho, abych byla schopná komponovat a produkovat hudbu sama.

Foto: archiv umělkyně

Viah

Co vás čeká dál?

Momentálně mám silnou potřebu dělat věci sama. Ráda bych například od základu pochopila, jak funguje beat. Jak funguje to, když k němu přidám nějaký instrument, třeba varhany. Začínám si k tomu nacházet dost silný vztah a přicházím do fáze, kdy bych si to ráda zkusila udělat celé po svém.

Po vydání alba mi několik lidí, například z Rádia 1, řeklo, že jim bylo líto, že hned první věc byla vytvořena s někým jiným. Raději by slyšeli něco, co vychází přímo ode mě. Ráda bych to vyzkoušela i za cenu toho, že to třeba bude krok zpět a bude to hudebně na jiné úrovni.

Máte za sebou svůj třetí koncert, který se uskutečnil 31. ledna v pražské Pointu. Plánujete další?

Zatím nejbližší naplánovaný koncert by se měl uskutečnit 17. dubna na Štvanici v Praze v nově vznikajícím prostoru Fuchs2. Bude to větší projekt, prostor má velkou kapacitu, a tak jsme si do něj přizvali hudebníky, kteří nás mezi mladými českými umělci baví.

Kdo vás momentálně inspiruje na české hudební scéně?

Z česko-slovenské scény mám ráda zejména nynější tvorbu Slovenky Katarzie. Také mě baví alternativní projekty, jako jsou například Midi Lidi, Ventolin nebo Mutanti hledaj východisko. Ty mě inspirují především performativností při živých koncertech.

Všechny písničky na albu jsou nazpívané v angličtině. Plánujete v budoucnu zpívat také česky?

V únoru máme rezidenci v pražském Divadle Archa, možná pro ni složím něco v češtině, uvidíme. Mám silnou touhu se věnovat v textech spíše vietnamštině. Prozkoumávám ji, má pro mě emocionální nádech, a navíc je to jazyk velice zpěvný. Napsat a nazpívat píseň ve vietnamštině je momentálně něco, co mě nesmírně láká. Byť je to možná proto, že si tím řeším otázku své identity.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám