Článek
Problémem Zoufalců je, že sledují mnoho osudů, přeskakují z jednoho na druhé a nedají šanci divákovi, aby se uklidnil a ponořil do postav. Ty se sice chovají autenticky, ale málo se o nich dozvíme.
Problémem Zoufalců je, že sledují mnoho osudů, přeskakují z jednoho na druhé a nedají šanci divákovi, aby se uklidnil a ponořil do postav. Ty se sice chovají autenticky, ale málo se o nich dozvíme.
Mějte mě za staromilce, který nechápe experimenty, ale 97minutový film má mít dvě, maximálně tři hlavní postavy, jinak vznikne zmatek. Jak se identifikovat s někým, kdo se mihne ve filmu třikrát a většinou ve skupině lidí?
Hrátky s dokumentárností
Rudolfová, žákyně Věry Chytilové, zvolila pro první seznámení s protagonisty příběhu až dokumentární formu, nahlédne jim do kuchyně či do ložnice a při tom posloucháme jejich proud vědomí.
Rudolfová, žákyně Věry Chytilové, zvolila pro první seznámení s protagonisty příběhu až dokumentární formu, nahlédne jim do kuchyně či do ložnice a při tom posloucháme jejich proud vědomí.
Chytře si vybrala dobré, ale ještě ne profláklé herce, což iluzi dokumentárnosti pomáhá. Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana Onufráková, Václav Neužil, Pavlína Štorková i Michal Kern hrají přirozeně, a v některých chvílích se zdá, že dost improvizují (úspěšně).
Bez humoru by filozofující film fungovat asi mohl, ale byla by to nuda. Režisérka to ví a v Zoufalcích humor pouští v malých dávkách, střídmě, aby se nepřejedl. Třeba když homosexuál utíká z rande, protože z jeho objevu se vyklube televizí vygumovaný blb s polodebilním hudebním vkusem, nebo když sebestředný manžel (výborný Jaroslav Plesl) nutí manželku pochopit, že musí zvýšit prestiž rodiny tím, že budou chodit na squash.
Bez humoru by filozofující film fungovat asi mohl, ale byla by to nuda. Režisérka to ví a v Zoufalcích humor pouští v malých dávkách, střídmě, aby se nepřejedl. Třeba když homosexuál utíká z rande, protože z jeho objevu se vyklube televizí vygumovaný blb s polodebilním hudebním vkusem, nebo když sebestředný manžel (výborný Jaroslav Plesl) nutí manželku pochopit, že musí zvýšit prestiž rodiny tím, že budou chodit na squash.
Bez humoru by filozofující film fungovat asi mohl, ale byla by to nuda. Režisérka to ví a v Zoufalcích humor pouští v malých dávkách, střídmě, aby se nepřejedl. Třeba když homosexuál utíká z rande, protože z jeho objevu se vyklube televizí vygumovaný blb s polodebilním hudebním vkusem, nebo když sebestředný manžel (výborný Jaroslav Plesl) nutí manželku pochopit, že musí zvýšit prestiž rodiny tím, že budou chodit na squash. I s humorem jsou ale Zoufalci o kapku víc zoufalí, než je zdrávo. Nechce se věřit, že by se šest lidí z jednoho maloměsta najednou rozhodlo opustit vysněnou Prahu, „která je sere“ a plánovali budoucnost na rozbitém venkovském statku, protože nic jiného je nenapadne. Jsou dnešní třicátníci skutečně tak zoufalí? Nikdo nemá fungující vztahy a dobrou práci? Jeden pozitivní příklad by nadějnému filmu ještě dodal na věrohodnosti.
Bez humoru by filozofující film fungovat asi mohl, ale byla by to nuda. Režisérka to ví a v Zoufalcích humor pouští v malých dávkách, střídmě, aby se nepřejedl. Třeba když homosexuál utíká z rande, protože z jeho objevu se vyklube televizí vygumovaný blb s polodebilním hudebním vkusem, nebo když sebestředný manžel (výborný Jaroslav Plesl) nutí manželku pochopit, že musí zvýšit prestiž rodiny tím, že budou chodit na squash. I s humorem jsou ale Zoufalci o kapku víc zoufalí, než je zdrávo. Nechce se věřit, že by se šest lidí z jednoho maloměsta najednou rozhodlo opustit vysněnou Prahu, „která je sere“ a plánovali budoucnost na rozbitém venkovském statku, protože nic jiného je nenapadne. Jsou dnešní třicátníci skutečně tak zoufalí? Nikdo nemá fungující vztahy a dobrou práci? Jeden pozitivní příklad by nadějnému filmu ještě dodal na věrohodnosti.
Celkové hodnocení: 75 %