Článek
"Izrael ztratil svého největšího humoristu a já jsem ztratil nejlepšího přítele," řekl listu Maariv vůdce opozice v izraelském parlamentu Josef Lapid.
Kishon je autorem více než padesáti knih. Jeho Rodinné historky jsou považovány za nejprodávanější hebrejskou knihu po bibli. Kishon ale psal i divadelní hry a filmové scénáře a režíroval některé izraelské filmy. Nejproslulejší je Salah Shabati o severoafrických přistěhovalcích do Izraele, další Policejní důstojník Azulai získal Zlatý glóbus a byl nominován na Oscara.
Kishon a Česká republika
V češtině vyšlo 22 Kishonových knih, poslední byla loni Liška v kurníku. Předloni se na trhu objevila životopisná kniha Nebylo se čemu smát, humoristické pohledy na vztah lidí k jídlu Můj nejmilejší pokrm a úvaha o moderním výtvarném umění Picassova sladká pomsta.
Kishon byl naposledy v ČR v roce 2003, kdy zavítal na mezinárodní knižní veletrh Svět knihy v Praze; poprvé navštívil Československo v listopadu 1990.
V knize Nevděk světem vládne se zamýšlí nad koncem komunismu. Sám v roce 1991 řekl: "Napsal jsem humoristickou knihu o období, ve kterém mnoho humoru nebylo. Je to takový chronologický přehled stalinismu. Velká část knihy je věnována Československu - nezákonné okupaci vaší země. Myslím si, že Izrael je jediná země, která rozumí Československu, a naopak jedině český národ plně chápe Izraelce."
Satirik přežil holocaust
Kishon se narodil v Maďarsku 23. srpna 1924 jako Ferenc Hoffmann. Nacisté ho poslali do koncentračního tábora, holocaust však přežil. Stál přitom v řadě Židů, z nichž každý desátý byl zastřelen. Později to v knize Obětní beránek komentoval slovy: "Udělali chybu - jednoho satirika nechali naživu." Když byl převážen do tábora Sobibor, podařilo se mu z transportu utéci. V roce 1949 se přesídlil do Izraele.
V padesátých letech začínal jako sloupkař, později začal psát knihy a točit filmy. Velký úspěch měly jeho glosy k šestidenní válce, v nichž se jako člověk, který přežil holocaust, reagoval na to, že Izreal byl stále schopen opakovaně odrážet Arabskou hrozbu, a současně se vyrovnával se s tím, že k tomu potřeboval zahájit preventivní útoky.
