Hlavní obsah

Kishon: Humor není, já z něho ale žiju

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

PARDUBICE

Ephraim Kishon popírá, že by existoval specifický židovský humor, zároveň ale připouští, že on z něho žije. Přesvědčuje nás o tom každá nová inscenace jeho her. Naposledy Oddací list v pardubickém Východočeském divadle, kde ho nastudovala vzácným smyslem pro jemný humor také obdarovaná režisérka - Lída Engelová.

Foto: Stanislava Dvořáková

Celkový pohled na současný areál bývalého textilního závodu Perla 01.

Článek

Vlastně vším, co Kishon pro divadlo píše, potvrzuje, že humorné je samo lidstvo; pinožením za úspěchem, pachtěním za dodržováním konvencí, ale i úsilím o jejich narušování. Humoristou pak není spisovatel, který lidi zesměšňuje, nýbrž autor, který realitu kolem sebe jen správně zaznamenává. A je už lhostejné, jestli si pak umí představit, jak by dopadla láska veronských milenců po třiceti letech (Byl to skřivan), nebo jak dopadá život obyčejných Izraelců z kibuců a mošavů, řekněme po dvaceti letech (Oddací list).

Mecerodové patří jeviště

Na tapetu v žádném případě Kishon nemaluje ani kolektivní způsob zemědělské produkce v kibucech ani osamostatněné hospodáře v mošavech. Směšní jsou lidičkové v nich, třeba tím, jak touží vyvdat dceru Ajalu (Kristina Jelínková) za Roberta, synka z lepší společnosti (Milan Němec), ale nakonec to u nich i u ní na celé čáře vyhraje Uri z kibucu (Josef Pejchal).

Právě ono úsilí expedovat dceru nahoru po žebříčku společenské hierarchie přináší hlavní zápletku příběhu. Robertova matka trvá na tom, aby řádné sezdaní prokázali také Ajalini rodiče Daniel Ben Cur (Zdeněk Rumpík) a Chedva (Ludmila Mecerodová). Navzájem si ti dva nejenže nedokážou vzpomenout, jestli vůbec řádně sezdaní jsou, nemohou najít ani případný falešný doklad o tom, jak to s nimi po příchodu do Izraele bylo...

Kishon v Oddacím listu těží z lidských slabostí obyčejných lidí. Jeho humor nikdy není lechtivý nebo prvoplánový, usmíváme se patáliím jiných, neboť se v nich poznáváme. Přesvědčují nás o tom hlavně Rumpík s Mecerodovou, kterým patří jeviště.

Pardubičtí jdou nahoru

Také všechny ostatní herce vedla zkušená režisérka k přirozenému hereckému projevu. Nic není třeba přeexponovávat, karikovat, život sám je přece dostatečně směšný. Z řady občas vybočuje jenom Dagmar Novotná, jejíž Jaffa, sousedka, které ujíždí vlak a ona občas přece jen ještě potřebuje chlapa, je místy vybarvená zbytečně ostrými barvičkami.

Sezóna Východočechů se vyvedla - řekněme rovnou náramně. Právem byli také s Peckovou inscenací Ondiny konečně pozváni na letošní hradecký festival Divadlo evropských regionů.

Východočeské divadlo Pardubice - Ephraim Kishon: Oddací list.

Přeložili Eva M. Kavanová, Jakub Markovič.

Režie Lída Engelová, dramaturgie Martin Fahrner, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, svatební tanec Vadim Ryvkin, hudební spolupráce Petr Mandel, pohybová spolupráce Lilian Malkina.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám