Článek
Už dlouho jsem neměla při procházení výstavou tak zvláštní pocit – jako by na mě umělec prostřednictvím svých děl číhal všude, i tam, kde bych jej nečekala (to když na mě „mrkne“ libůstka na vypínači). David nenechá návštěvníka oddechnout – je ho všude dost a je to dobře.
Pedagog na pražské VŠUP je znám především jako autor odvážných intervencí do veřejného prostoru: neonového srdce na Pražském hradě, neonové trnové koruny nad Rudolfinem nebo obří slepecké hole na Václavském náměstí.
Jiří David: Monogram
Jiří David: Monogram
Jeho práce je ale pestřejší. Retrospektiva zahrnuje průřez jeho tvorbou od druhé poloviny 80. let: malby, kresby, fotografie, sochy, objekty, videa nebo instalace. David (1956) je všestranný umělec, jeho tematický záběr je široký, umí bravurně měnit polohy a „mluvit“ různými výtvarnými jazyky.
Na jednu stranu šáša, který baví, dělá si legraci z vás i ze sebe, jindy moderátor kladoucí nepříjemné otázky. Odhaluje své démony, je plachý a zádumčivý kluk stejně jako provokativní exhibicionista. Zkrátka protiklady, kam se podíváte. Vede dialog – dialog sám se sebou, s prostorem, s divákem.
Důrazná je symbióza sociálního podtextu a nadsázky. Nutí vás přemýšlet, ne jen bloumat bezduše místnostmi. Burcuje na poplach proti lhostejnosti, snobství, ignoranci a aroganci, konfrontuje váš hodnotový žebříček i pohled na svět. A s vážnou tváří, v koutku úsměv!
Zdařilá výstava i netradiční výrazové prostředky
Koncepce výstavy je zdařilá, je potlačen chronologický sled, důležitá jsou témata, obsahy. Pravda, někdy je to trochu chaos. Hned na úvod zaujme socha Artmasturbation i naše vlajka v šedivých tónech.
David s chutí používá netradiční výrazové prostředky, o čemž svědčí série Démoni (tisk na celofánu), motýl ze stavební pěny a vějířů, svérázně krmená masožravá rostlina nebo „codůmdal“ raketa.
Plni otázek budete sledovat fotografický cyklus Moji rukojmí, zasmějete se u kedlubny s namalovaným samopalem nebo „mumifikovaného“ chleba na plechu. Impozantní je rozměrné plátno Duchamp Chess, na němž muž hraje šachy se zcela neoděnou ženou a všude kolem poletují zápalky.
Smutno vám bude při pohledu do plexisklových Hitlerových očí i na rybičku, která v jedněch musí existovat. Hořký pocit vás sevře, když uvidíte na zemi ležící embrya nebo fotografii bezvládného těla Marilyn Monroe, jejíž hlas v písni Happy Birthday, Mr. Prezident se line z jednoho ze tří klozetů. Svá trápení odhaluje David v Životopise, obraze, který namaloval život, a ekologické téma demonstruje horda odpadků plazící se k maličké České republice.
Nemá zábrany a čeká, že se i návštěvník pootevře
David, zakládající člen legendárních Tvrdohlavých, tvrdohlavý rozhodně je. Jakmile kousne, nepustí. Nemá zábrany a čeká, že i jemu se návštěvník pootevře. Hraje fair hru, karty jsou rozdány, trumfy ven…
„Nevím co jsem; nevím co znamenám; nevím proč a pro koho dělám; neznám smysl ani důvod původu mých, mnohdy recyklovaných prací. Podezřele méně a méně je pro mne podstatné, kdo a jak porozumí smyslu mých prací, a to včetně mne samého; jsem svým vlastním cizincem…“ zní umělcovo motto.
Ano, Davidovy záměry či cíle se někdy hledají marně. Jenže, proč všechno neustále rozpitvávat.
Jiří David:
Jiří David: Předběžná retrospektiva
Galerie hlavního města Prahy do 10. května