Článek
Češi znají osudy římského krutovládce velice dobře - i televizního zpracování knihy Já, Claudius. Vládl jen pět let (37 až 41) a skončil po spiknutí pretoriánů zavražděn cestou do divadla. Než se tak stalo, byl stižen opojením z moci, což je hlavním tématem stále aktuální hry z roku 1939, která se dočkala se premiéry až v roce 1945 s mladičkým Gerardem Philipem v titulní roli. Není snad třeba podotýkat, že Caligulové nevymřeli ani s rozpadem římského impéria ani s porážkou režimů Hitlera či Stalina.
Po prvních šťastných vladařských krocích prohýřil Caligula nejprve obrovské jmění, a pak sestavoval seznamy nepohodlných, které po krutých mučeních, jimž osobně přihlížel, nechal stejně bestiálně popravovat. Jejich jmění pochopitelně konfiskoval.
Jako všichni šílenci na trůnech trpěl mánií sebezbožštění. Považoval se za vynikajícího umělce. Sochám bohů snímal hlavy a nechal je nahrazovat modelem vlastní...
Scéně vévodí obří židle
Caligula je zatím nejvýraznějším partem Jana Mikuláška, vnuka jednoho z největších moravských básníků dvacátého věku. Sám zkomponoval a vybíral hudbu, šíleně rockovou i vtíravě melodickou - v lyričtějších pasážích císařova narcisismu.
Dominantou scény je krvavě rudá židle, císařský stolec. V průběhu inscenace roste jako Caligulova moc a krutost, zatímco císař sám se na ní postupně ztrácí. Proměňují se i lidé kolem ní. Z vazalů, nikdy si v blízkosti krutovládce zcela nejsou jisti přízní ani životem, se stávají málem bytosti z jiných sfér, pekelníci i andělé.
Životní výkon Davida Viktory
Caligula se stal životním hereckým výkonem Davida Viktory. Mistrovsky vystihuje a demonstruje Caligulovy stavy od sebelítosti, ublíženosti a záblesků sentimentálně poetické duše posedlé touhou být velkým umělcem až k podobě zrůdy ukájející se přihlížením lidském utrpení, a končící v šílenství totálního rozkladu osobnosti.
Dalším výrazným výkonem obohatila ostravské ND Anna Cónová v roli Caligulovy manželky Caesonie. Minimalizace výrazových prostředků, avšak přesnost v postavě, která jako jediná zůstává korigující osobností panovníkovy slabosti i stihomamu. K účinnosti celku přispěli také František Večeřa (Chaerea), Zdeněk Ratajský (Scipio), Vladimír Čapka (Metellus) atd.
A memento inscenace? Caligulovo poselství světu: "Ať mě nenávidí, jen když se mne bojí.,"
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - Albert Camus: Caligula. Přeložili Jaroslav Král, Alena Šabatková, režie, hudba a výběr hudby Jan Mikulášek, dramaturgie Klára Špičková, scéna a kostýmy Marek Cpín.