Hlavní obsah

V Locarnu vyhrál mexický film

– LOCARNO
Právo, Michal Procházka

Hlavní soutěž tradičního filmového festivalu ve švýcarském Locarnu rok od roku zápasí o udržení kvality, neboť konkurence obřích festivalů je čím dál tím těžší. V této luxusní metropoli kantonu Ticino lze vedle malebného jezera Lago di Maggiore obdivovat i menší kinematografické perly. Vítězné filmy 61. ročníku byly vyhlášeny v sobotu 16. srpna na hlavním festivalovém náměstí Piazza Grande.

Článek

Hlavní festivalové a umělecké hity sezóny sice soutěží jinde, ale Locarno každoročně objevuje pro mezinárodní publikum méně nápadné, méně konvenční, ale o to cennější poklady. Zlatého leoparda letos vyhrál mexický film s obtížně přeložitelným názvem Parque vía Enriqueho Rivery, který svým strohým a básnivým minimalismem připomenul jiný meditativní film z téhle severoamerické země Jezero Tahoe Fernanda Eimbckeho, uvedený letos v programu karlovarského festivalu.

Snímek z vítězného filmu Parqué vía mexického filmaře Enriqueho Rivery, pojednávající o tom "posledním hrdinovi" na světě. Foto: Festival del film Locarno

Parque vía sleduje denní osudy – řeklo by se – toho "nejposlednějšího hrdiny" na světě, starého sluhy Beta, který nemá na starosti nic jiného, než hlídat opuštěnou luxusní rezidenci, již se majitelé pokouší dlouho marně prodat. Beto tam žije sám jako ve vězení, zatímco snímek zaznamenává jeho nejnepatrnější denní činnosti, jak si připravuje jídlo, pere si košile, čistí bazén, sleduje v televizi zprávy a večer čeká na příchod stárnoucí prostitutky. V okamžiku, kdy je nemovitost konečně prodána, ovšem muž odmítá odejít.

Polské drama nemoci

Hyperrealistický minimalismus tohoto mexického filmu divákovi umožňuje meditovat nad zdánlivou nesmyslností našeho lidského plahočení, které Rivero snímá bez jakékoliv dramatizace a efektnosti. Naopak v tom až etnologickém pohledu na člověka připomínají všechna naše dramata jen pinožení nepatrného tvora, jenž zaslouží soucit a sympatie. Život je jako zašlápnutý pavouk "na konci". Film lze zároveň vnímat i jako metaforu strachu před svobodou, kterou Beto raději vymění za pobyt v jiném vězení.

V hlavní roli filmu Melgosky Szumowské 33 scén ze života se objevila nám známá německá herečka Julie Jentschová. Foto: Festival del film Locarno

Ačkoliv z České republiky nebyl na festivalu (opět) uveden žádný snímek (kromě Formanova starého filmu Hoří, má panenko), střední Evropu úspěšně zastupoval film 33 scén ze života polské filmařky Melgosky Szumowské. V hlavní roli se objevila nám známá herečka Julie Jentschová, hvězda Menzelovy adaptace Obsluhoval jsem anglického krále. Polská hořko-komická kronika, postavená na hereckých výkonech, získala zvláštní cenu poroty. Líčí postupný rozklad úspěšné umělecké rodiny, v níž matka umírá na rakovinu. Její nemoc ovšem začne narušovat i vztahy celé rodiny, ovdovělého manžela či jejích dětí. Rakovina je tu i obrazem společnosti stižené skrývanými záštěmi, prohrami a starými výčitkami (z dob socialismu).

Kanadská vesnice a švýcarská Pevnost

Cena za režii připadla Kanaďanu Denisu Cotéovi za obrazově artistní drama Ona chce chaos. V něm nás autor nechá nahlídnout do chmurného prostředí zapadlého venkova, stižené machismem, předsudky, zabedněností a šikanou, zatímco sledujeme osudy křehké, lehce vyšinuté mladé dívky. Černobílá, až manýristická fotografie se snaží jakoby mikroskopicky zachytit to v člověku hlubinné, instinktivní a divošské. Zároveň odhaluje stejně tak atavistickou lidskou touhu po duchovnu, po lásce a po oběti.

Snímek Pevnost švýcarského dokumentaristy Fernanda Melgara přibližuje obtížný problém imigrace do uzavřené Evropy. Foto: Festival del film Locarno

Za pozornost stojí i čerstvý snímek švýcarského dokumentaristy Fernanda Melgara Pevnost, oceněný Zlatým leopardem za sekci Filmaři dneška. Autor v něm po několik týdnů natáčel běžence v uprchlickém táboře na jihu Švýcarska, aby se pokusil se smyslem pro objektivnost proniknout do jejich rodinné intimity. S jeho kamerou poznáváme nejen svízelné osudy imigrantů či jejich kulturní a lidské konflikty. Stejně tak pečlivě nám Melgar přibližuje samotný proces udělování azylu, vyhlíženého běženci jako očekávané štěstí, jímž se však pevnost Evropa chrání před přílivem zoufalých uprchlíků.

Reklama

Výběr článků

Načítám