Hlavní obsah
The Kelly Family, nahoře zleva Joey Kelly, Kathy Kellyová a Angelo Kelly, dole zleva Jimmy Kelly, John Kelly a Patricia Kellyová. Foto: archiv kapely

The Kelly Family: Ani jsme se neslyšeli, jak lidé v Čechách křičeli

Sourozenecká popová skupina The Kelly Family vystoupí 15. února 2020 v pražské O2 areně. Dorazí v rámci koncertního turné, na kterém oslaví pětadvacet let od vydání alba Over The Hump, které přineslo hity An Angel, Santa Maria a další. Vše bude provázet velkolepá show.

The Kelly Family, nahoře zleva Joey Kelly, Kathy Kellyová a Angelo Kelly, dole zleva Jimmy Kelly, John Kelly a Patricia Kellyová. Foto: archiv kapely
The Kelly Family: Ani jsme se neslyšeli, jak lidé v Čechách křičeli

Skupina se vrátí na velká pódia s nově připraveným programem se zajímavým námětem. Celý koncert bude rozdělen do dvou částí. V první uslyší fanoušci naživo zahrané celé album Over The Hump, které vydala v roce 1994. Druhá polovina bude přehlídkou dalších hitů. Na otázky Práva odpověděli Kathy, Angelo a John Kellyovi.

Na koncertní pódia jste se vrátili v roce 2016, osm let poté, kdy jste je dočasně opustili. Co se stalo se členy kapely během té pauzy?

Angelo: Myslím, že všichni jsme využili volný čas, abychom si více užívali soukromého života s rodinami. Devadesátá léta byla velmi intenzivní, byli jsme hodně na cestách. Na druhou stranu, každý z nás je umělec, každý z nás píše písně a je produktivní.

Takže většina z nás udělala vlastní sólové projekty. Koncertovali jsme a budovali si vlastní kariéru. To trvá několik let.

Jaký byl impuls k návratu na scénu?

Kathy: Jak jsme řekli, nikdo z nás nikdy neopustil jeviště. Všichni jsme dělali své sólové věci, ale v posledních letech jsme stále více přemýšleli o tom, že bychom se chtěli společně vrátit. Nikdy jsme oficiálně nerozpadli. Bylo jen víc toho, co jsme si potřebovali rozmyslet.

Naše přestávka byla zapříčiněná především tím, že jsme byli pořád spolu a potřebovali jsme změnu. Nebyli jsme schopni oddělit hudbu a vystupování od soukromého života. Nakonec ale stejně bylo přání každého z nás opět se společně sejít na pódiu. Fanoušci nás velice podpořili a máme za sebou velmi dobrý tým, který se stará o logistiku a podobně. Můžeme si užívat legraci a to je paráda.

Pracujete na nových písních, nebo dokonce novém albu?

Kathy: V naší kapele je dnes mnoho kreativity. Ale povím to takhle: nemůžeme říct víc, dokud není kočka z pytle venku.

Angelo: Lze ale prozradit, že turné Over the Hump bude naše první, na kterém budeme hrát celé album tak, jak bylo natočené ve studiu. Je super, že to po pětadvaceti letech můžeme takhle udělat. Některé písně jsme od té doby nehráli. Pro fanoušky to bude velmi zvláštní.

Druhou část koncertu budou tvořit písničky, jež pocházejí z úplných začátků kapely. Budou to všechny naše hity. Over the Hump Tour bude jakýmsi uměleckým dílem.

Over The Hump Tour oslaví vaši významnou desku. Můžete říct něco o jejím vzniku?

Kathy: Byla jsem její producentkou, takže vám o tom můžu říct úplně všechno. V té době jsme zkoušeli své písničky v ulicích, kde jsme běžně hráli. V době, kdy jsme měli dvě tři nové, jsme byli schopni je otestovat přímo při buskingu. Mnoho z těchto písní muselo být na základě reakcí lidí změněno, protože jsme zjistili, že nejsou funkční.

Když jsme to udělali, šli jsme s nimi zase na ulici. Celý proces trval osm měsíců, vlastně až do chvíle, kdy jsme si byli jisti, že ty písně stojí za to a lidé na ně reagují dobře.

Potom jsme šli do nahrávacího studia a natočili je jako kapela, a následně jsme ještě přizvali další muzikanty, aby se na nich svou hrou také podíleli.

Můžete říct, že vás toto album takříkajíc vykoplo nahoru?

Kathy: Ne, nemyslím si, že se to takto dá říct. Je to prostě jen naše nejprodávanější album, nejprodávanější album v Německu. I naše předešlé desky byly velice populární. Prodeje našich alb měly rostoucí tendenci, a tím pádem jsme úspěch Over The Hump tak trochu očekávali.

Ale že prodáme jen v Německu skoro čtyři miliony kusů, to vážně nikdo netušil. Bylo to obrovské překvapení.

John: Nebylo to album, které zachránilo The Kelly Family. Již předtím jsme měli slušné základy. Naše hudba se poslouchala a začali jsme být slavnými bez jakékoliv reklamy.

Velmi nám v té době pomohla média. Při vydání Over The Hump jsme byli na předních stránkách časopisů, hráli jsme v televizních show, byli jsme na obrazovce v tom nejlepším čase. Tím jsme oslovili ještě více lidí. Vzpomeňte na legendární časopis pro teenagery Bravo. To v celé Evropě četly desítky milionů čtenářů.

Kathy: I to, co se dělo v minulosti, postavilo základy tomu, že jsme se mohli vrátit. Fanoušci nás o to žádali a my je vyslyšeli.

Byli jste v devadesátých letech připraveni na slávu?

Angelo: Paul McCartney řekl jednu velmi zajímavou věc. Konstatoval, že rozdíl mezi Elvisem a Beatles je ten, že Elvis prošel celou tou slávou sám. Jeho okolí nikdy nemohlo pochopit, co prožívá. Beatles byli čtyři kluci, kteří mezi sebou mohli komunikovat, poradit si a vzájemně se o sebe opřít.

Když jsem to od McCartneyho slyšel, vzpomněl jsem si na nás. Začali jsme pomalu, a když přišla ta velká věc, nikdo nebyl připraven. Na to se připravit nelze. Ale díky tomu, že jsme byli rodina a byli jsme spolu, jsme to zvládli a nikdo z nás neskončil špatně.

Máte v sobě nějakou vzpomínku na své koncerty v devadesátých letech v České republice?

John: Má vzpomínka na Prahu je hlasitá. Lidé křičeli tak, že jsme na pódiu neslyšeli, jak zpíváme, protože hlas diváků byl silnější než naše odposlechy. To jsem nikde jinde na světě nezažil. Také si vzpomínám na podpisovou akci na Václavském náměstí. Podepisovali jsme tam cédéčka. Když jsme vykoukli z okna, byla část ulice úplně zaplněná, nedalo se projít.

Lidé na nás čekali. Vím, že tenkrát přišlo tolik lidí, že se celá akce musela přerušit, protože to začalo být kvůli tlačenici nebezpečné. Nakonec vše dobře dopadlo.

Kathy: Také v České republice jsme byli v prodejních žebříčcích se svými alby dlouho mezi prvními. Bylo to neuvěřitelné.

Angelo: Vzpomínky se mi dost míchají dohromady. Stalo se toho tolik. Myslím si ale, že jsme všichni zažili v Praze úžasné chvíle, ať už to byly koncerty, nebo třeba televizní pořady. Po letech jsem pak byl v Čechách na sólových koncertech, což bylo také skvělé.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků