Hlavní obsah
Orchestr dirigoval hudební ředitel Karl-Heinz Steffens. Foto: ČTK

Státní opera zahájila historickým ohlédnutím

Za přítomnosti předsedy vlády České republiky Andreje Babiše, ministra kultury Lubomíra Zaorálka, členů vlády a představitelů hlavního města Prahy byla v neděli 5. ledna po 132 letech od prvního otevření znovu zpřístupněna Státní opera, která je pokračovatelkou a kulturní dědičkou Nového německého divadla, Opery 5. května a Smetanova divadla.

Orchestr dirigoval hudební ředitel Karl-Heinz Steffens. Foto: ČTK
Státní opera zahájila historickým ohlédnutím

Galakoncertu, který v přímém přenosu vysílala ČT art, se zúčastnili rovněž maďarský premiér Viktor Orbán a členové pražského diplomatického sboru.

Pohnuté dějiny operního domu, který se po rekonstrukci za 1,3 miliardy korun vrátil do původní podoby, včetně doplněných bust na průčelí, obrážela dramaturgie večera v režii Alice Nellis a pod taktovkou hudebního ředitele Karl-Heinze Steffense. Poprvé měli diváci možnost spatřit repliku původní opony Eduarda Veitha ze scénografické dílny Martina Černého, která se po roce 1945 ztratila a byla vytvořena podle fotografie.

Také komentář spisovatele Pavla Kohouta si pohrával s myšlenkou magické opony, která se zdvíhá a zavírá nad jednotlivými historickým kapitolami tohoto národa a města. Vybrané operní árie, ansámbly a předehry symbolizovaly klíčové momenty v historii této divadelní budovy, připomínaly světové či české premiéry, mimořádné inscenace, slavné pěvecké, dirigentské a režisérské osobnosti, anebo hostování významných zahraničních operních scén.

Působení dirigenta Karla Mucka, který jako první zvedl taktovku v tomto stánku múz 5. ledna 1888 při provedení Wagnerových Mistrů pěvců norimberských, připomněla předehra k tomuto veledílu. Lze se těšit, že celou operu uslyšíme na této scéně letos v listopadu. Světovou premiéru opery Bohuslava Martinů Mirandolina uvedenou v květnu 1959 na této scéně připomnělo orchestrální Satarello odehrané ve svižném tempu.

K vrcholům galavečera patřilo vystoupení mladé norské sopranistky Lise Davidsenové, která přednesla Alžbětin vstupní zpěv z prvního dějství Wagnerova Tannhäusera, Lízinu něvskou árii z Čajkovského Pikové dámy a zaskočila za onemocnělou Emily Magee v partu Leonory v závěrečné scéně Beethovenova Fidelia.

Finále ze třetího dějství Smetanových Braniborů v Čechách připomnělo poválečnou historii Opery 5. května, kdy umělecký kolektiv sdružený kolem režiséra a dirigenta Václava Kašlíka inscenoval tuto operu, umístěnou tehdy architektem Františkem Trösterem na pomyslný hákový kříž.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků