Článek
Ruairidh řekl, že skupina už zpívala o Nikaraguy, o solidaritě se švédskými anarchisty, jimž neonacisté vypálili kulturní centru, i Union Jacku jako o symbolu imperialismu, a že nyní má něco pro české publikum. Jen se omluvil za svou výslovnost a spustil píseň.
Fuckování politiků je u punkových kapel běžné, své si schytal především americký prezident George Bush. Oi Polloi však po pár dnech v České republice, kde kromě Prahy hráli v Brně a ve Vsetíně, pochopili, že strůjcem politiky škrtů není premiér nebo prezident, ale právě ministr financí. Nešlo přitom o nějaký trik na posluchače, kdy by se jen vyměňovalo jméno politika, ale speciálně složenou píseň.
O Polloi nejsou nějakým obskurním reliktem minulosti, kteří ulpěli v polovině osmdesátých let v čase protestů proti Margaret Thatcherové, jak se ještě před pár lety mohlo zdát. V době krize získaly jejich texty o chamtivých kapitalistech a brutálních policistech chránících jen mocné novou aktuálnost. A bylo to vidět i na návštěvnosti. Zatímco před pár lety hráli Oi Polloi v zapadlém žižkovském sklepě, nyní vystoupili na Strahově, kde zcela zaplnili klub 007. Jejich řízná angažovaný punk nyní získal nový život.
