Článek
Deska už svým názvem Unorthodox Jukebox napovídá, že byla myšlena jako kvalitní, pestrý a zábavný zvukový doprovod na party či do hospody. Je udělána tak, aby nenudila průměrného člověka, který nemá přehled a vlastně ani pořádně neví, co poslouchá, a současně neurazila znalce, který poslouchá velmi pozorně.
Zvuk alba je nepopiratelně komerční, občas je syntetiky až přemíra, ale jako celek to zní smysluplně, příjemně. Taková přemostění mezi středoproudem a „vyšším“ popem jsou potřebná a není lehké je dělat. Bruno Mars zpívá na pomezí standardního popu a soulu, s výlety do funku/diska (Jacksonovo Off the Wall bylo jistě silnou inspirací) a také do pop-reggae.
Okouzlující je jeho naléhavá interpretace, které se zřejmě přiučil u Jacksona, Prince či u Stinga. Důležitá je však i pestrost. Mars si vyzobává z různých stylů 60., 70. a 80. let jen to nejlepší, a skutečně tak vytváří vkusný historizující jukebox - učebnici, která by mohla posloužit i k poučení malého dítěte, které se vás jednou zeptá: „A co je to to funky?“