Článek
Pojetí expozice je koncipováno jako pomyslný duel dvou výrazných osobností, jejichž vidění skutečnosti přetavila originalita umělecké fantazie. Ačkoliv oba muži přistupují k zachycení světa z trochu jiných zorných úhlů, má jejich vyjádření jeden styčný bod. Pojmout svět kolem jako místo, které je výtvarně i dějově neobyčejně zajímavé.
Carlos Saura v sobě naopak nezapře režiséra a své fotografie vlastně vnitřně režíruje
Katalánec Leopoldo Pomés chápe tvorbu jako „skutečný“ fotograf. Popisuje věci tak, jak by je asi umělec tohoto druhu skutečně zobrazil. Má velký cit pro emocionální ztvárnění tváře i pro architekturu těla toho kterého modelu.
Nejtransparentněji jsou jeho přednosti patrné na černobílém snímku slavné zpěvačky Nico ze skupiny Velvet Underground. Přestože je na něm tato femme fatale pojata v mírně ordinérním duchu a její tvář se dosti lascivně dívá na pozorovatele, nelze fotografii upřít jeden klad, sice jasnou ideu ukázat zralou ženskou krásu i ve skrytě kontroverzní atmosféře a především vypíchnout dráždivou sexualitu i erotickou přitažlivost.
Právě nenucená vyzývavost modelky je to, kvůli čemu se návštěvník výstavy k popisované práci vrací opětně zpět.
Jako kamerové zkoušky herců
Carlos Saura v sobě naopak nezapře režiséra a své fotografie vlastně vnitřně režíruje. U jeho portrétů vzniká dojem, že se jedná o kamerové zkoušky vybraných herců. Tak hluboko se snaží Saura proniknout. Až na dno duše, až na samou hranici emocionality. Smutné oči Geraldiny Chaplinové či výrazné gesto režiséra Luise Buňuela jsou vodítky do jejich nitra.
Saura má cit pro absolutní detail. Když se zaměří na nohy sedící dámy na lavičce v metru, zjistíme při pozorném ohledání okolí jaký pestrý a barevný mikrosvět nám umělec předkládá k nahlédnutí.
Výhodou je, že na rozdíl od rychlého filmového záběru si na výstavě můžeme v klidu postát a obdivovat kompoziční genialitu běžné situace od mistra režiséra. Když dva dělají totéž, zřídka jejich tvůrčí snažení přinese stejně kvalitní výsledek. Ale u výstavy Portréty se jedná o výjimku potvrzující fakt.
Totiž že i rozdílnými cestami lze dojít ke kýženému a hlavně smysluplnému cíli.