Hlavní obsah
Pavel Kříž používá výrazné figury i barvy (Rozhovor, 2008). Foto: Jan Šída, Právo

Rozostřené rozhovory na plátnech malíře Pavla Kříže

Galerie města Kolína připravila výstavu Pavel Kryz – Obrazy malíře Pavla Kříže, kterou lze vidět do 30. března. Tvůrce, i když jeho žánrový rozptyl je široký, byl a je pevně spjat s figurální malbou podpořenou výraznou barevností.

Pavel Kříž používá výrazné figury i barvy (Rozhovor, 2008). Foto: Jan Šída, Právo
Rozostřené rozhovory na plátnech malíře Pavla Kříže

Dalším významným faktorem, jenž se zásadně vepsal do jeho výrazového rukopisu, je zvláštní, někdy náznaková, jindy markantní rozostřenost obrazů. Některé z nich dokonce připomínají velkoformátové fotografie konceptuálních avantgardistů. Ale přes veškerou vizuální manýru autor vždy zůstává malířem klasických východisek.

Sází, jak už bylo výše uvedeno, na jasně danou hmotu figury. To, že je potažená krustou nejednoznačnosti, na její podstatě nic nemění. Pořád z obrazů cítíme určitou živočišnost a snad i latentní lidskost. Výtvarně se lze u Křížových děl při pozornějším ohledání dopátrat například munchovského závanu expresionismu, dotyku amerického meziválečného realismu či francouzského matissovského fauvismu.

Jedním z nejvýraznějších vystavených pláten je velkoformátové dílo Rozhovor (2008). Připomíná slavný obraz Edvarda Muncha Puberta. Skoro bychom mohli říci, že Kříž na něj navazuje a Munchem původně naznačené téma domýšlí a naplno prezentuje.

První dílo totiž představuje vyhublou nedospělou dívku, která si rukama kryje klín a choulí se sama do sebe zatížená svými komplexy a nejistotami. Dáma na druhém obraze se naopak nestydí vůbec, vystrkuje své fyzické přednosti hrdě kupředu. Usmívá se, působí sebejistě a připomíná sedící panovnici na trůně. Celou kompozici akcentuje dominující oranžová barva, která evokuje ohnivé plameny. Přesto se při sledování obrazů nelze ubránit stísněnosti a pocitu odcizení. Takový je třeba akryl Home (2014) stojící na kontrastu růžové a šedé barvy, teplo domova versus nevlídno v sychravých ulicích. A za zamlženým oknem sedí dívka, jež zasmušila hledí ven.

Jako pozitivní záchytný bod působí Tulipány z roku 2009. Kytice rudých květů u okna, blankytně modrá obloha a kvetoucí alej uklidňují oko i duši.
Díky tomu dává malíř aspoň malou naději, že to s tou osamělostí nemusí být tak horké. Aspoň po dobu, než vyjdeme z galerie ven.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků