Článek
Loď Covenant s početnou posádkou kolonistů vyrazila na druhou stranu galaxie, aby kolonizovala planetu, jež se zdá být ideální pro život. Cestou dojde k nehodě, a tak raději přistane na méně vhodné, ale také přijatelné planetě.
První třetina snímku Vetřelec: Covenant je opakováním starých scénářů. Z mateřské lodi vyletí výsadek na povrch planety, odkud kdosi cosi vysílal. Výsadek vystoupí a najde dávno opuštěné budovy, kde se cosi skrývá. A co čert nechtěl, Vetřelci (několik nových typů) je chtějí zabít. Nastává očekávatelná postupná vyvražďovačka.
Co je tedy v Covenantu nového? Zejména postava androida, jenž má ze začátku tajemný náboj. V rámci Vetřelce jde o mírný posun, protože robot je v podstatě úchylný. Chová se nikoli jako robot (ani jako rozbitý robot), ale jako psychicky nemocný člověk s obrovskými komplexy, klasický bondovský zneuznaný génius, který se rozhodl nenávidět lidstvo. Postupně se bohužel dotýká až hranice parodie. Málokdo asi pochopí, proč se chce robot líbat s člověkem a proč musí poslouchat Wagnera jako nějaký old-school béčkový zlosyn, skrývající se ve svém sídle pod mořem.
Akční scény ovšem velmi pěkně ubíhají, planeta je pečlivě výtvarně propracována a triky jsou fajn. Covenant není nudný. Udržuje napětí a herci slušně hrají.
Jen klasická Ripleyová chybí a Scott se ji snaží okatě a zbytečně nahradit novou, na krátko ostříhanou holkou (Katherine Waterstonová), což nefunguje. Nemá její charizma a herecky ji zastínil android Michaela Fassbendera.
Vetřelci mají ve filmu až neuvěřitelné štěstí, zato hloupost lidí je alarmující. Když ztepilý kosmonaut poslechne někoho, kdo je zjevně zlý, a nesmyslně nacpe hlavu do otevřeného vetřelčího vejce, místo toho, aby ho rozstřílel, divák se podivuje. A tak trochu zlomyslně mu přeje plně zaslouženou smrt.