Hlavní obsah
Zleva Roger Daltrey a Pete Townshend. Dnešní The Who. Foto: ČTK/PA

RECENZE: The Who staví především na slavném jménu

V pořadí dvanáctou studiovou desku nazvanou prostě Who nahráli slavní britští The Who v Londýně a Los Angeles během jara a léta loňského roku. Abychom byli přesní, z legendární sestavy zbyli jen zpěvák Roger Daltrey a kytarista Pete Townshend. Bubeník Keith Moon zemřel v roce 1978 a baskytarista John Entwistle roku 2002. Nové písně napsal Townshend.

Zleva Roger Daltrey a Pete Townshend. Dnešní The Who. Foto: ČTK/PA
RECENZE: The Who staví především na slavném jménu

Dvojice si do studia pozvala řadu muzikantů, kteří se k ní přidali. Ve čtyřech skladbách se nahrávání zúčastnil i bubeník Zak Starkey, syn Ringa Starra z Beatles. V The Who se objevuje už od roku 1996.

„Téměř všechny písně vznikly roku 2018, kromě dvou. Nespojuje je žádné téma, žádný koncept, žádný příběh. Roger a já jsme staří muži, snažili jsme se držet dál od romantiky a nostalgie. Nechtěl jsem, abychom se cítili nepříjemně. Některé skladby se týkají i současného dění,“ přiblížil desku čtyřiasedmdesátiletý Townshend.

Desku otvírá svižná All This Music Must Fade. Podle Townshenda je věnována všem interpretům, které někdy někdo obvinil z krádeže písně někoho jiného. „Hudební paleta je v jednadvacátém století už dost omezená. Není tedy třeba, aby nám nějaký ňouma tvrdil, že vymyslel nějaký nový postup akordů,“ řekl. Tím v podstatě hned obhájil vlastní nedostatky.

Uvedená skladba totiž určuje náladu a atmosféru desky. Je to návrat do šedesátých a sedmdesátých let se zvukem, který z té doby vychází, ale přitom se drží současnějších podob. V tom udělali The Who půlkrok, dech minulosti jim však sluší. Je to současně přiznání dobové přitažlivosti. Nikdo by přece nepomyslel, že přijdou s hudbou moderní a progresivní.

Who je sbírkou písniček nepříliš výrazných či nápaditých. Jako by byl jejich autor rád, že takto drží pohromadě, a už pro ně nehledal výraznější autorské či aranžérské motivy, které by je rozzářily. Kapela je interpretuje s patřičným nasazením, zaznamenání hodná je dravá a nosná baskytarová linka Pina Palladina, přesto jen prosviští kolem a mnoho po ní nezbude.

Zajímavé jsou pouze jednotlivosti. All This Music Fade, Detour či Break The News velmi připomínají staré nahrávky skupiny a na desce jsou nejzdařilejší. Písničku Hero Ground Zero příjemně osvěžuje zvuk smyčců a pokus dát jí vážnější zvukový charakter. I’ll Be Back zase zdobí foukací harmonika a její romantický nádech je také vykouzlen zvukem smyčců.

Psát o The Who v superlativech lze nicméně v souvislosti s minulostí. V souvislosti s novinkou nikoli. Je to deska pro desku, nahrávka pro nejvěrnější fanoušky, která pro svou malou záživnost nemá šanci oslovit nové. Její útočná linie je postavena jen na slavném jménu. Mocných písňových bodů je na ní pohříchu málo.

The Who: Who
Polydor, 45:45

Hodnocení 55 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků