Článek
Název si tvůrci vypůjčili z utopie Francise Bacona o vizi ideální společnosti. Na úvod Adámkovy Atlantidy postava otce, spoluzakladatele a prezidenta Facebooku Marka Zuckerberga slibuje své dceři Max, že se ze všech sil zasadí o to, aby její generaci zanechal lepší svět.
Hned vzápětí se ale začlení do osmičlenného vzorku dospělých (a stejného počtu dětí), který pořádá grilovací párty, kde se plýtvá spálenými i čerstvými potravinami a nad hamburgery na plastových táccích se vedou řeči o hladovění a nové společnosti.
Pavla Beretová s osmi dětmi, jež tvoří jednu z ilustrativních plošek inscenace.
Scénář inscenace je sestaven z originálních citací z médií i odposlechnutých výroků z ulice. Objeví se tu výpovědi Donalda Trumpa, Vladimíra Putina, zakladatele WikiLeaks Juliana Assange, Naděždy Tolokonnikovové z Pussy Riot, aktivisty a filozofa Noama Chomského a dalších. Jejich názory jsou kladeny vedle sebe s quasi dokumentaristickou nezaujatostí, přesto vědomě skládají obraz tohoto světa jako místa nepříjemného a odsouzeného k zániku.
To, co se divákům sděluje, nepřekročí hranici informací, jež se na ně denně hrnou z médií, po pořádku se dotkne globálního oteplování, demokracie, xenofobie, migrantů atd.
Více či méně individualizované postavy bez dramatického zázemí a příběhu, který je ale neustále skloňován, klopotně skládají mozaiku akcí, jež mají zřejmě v ironickém odstupu komentovat text, ale jsou až příliš ilustrativní. A celé to vrcholí symbolem dítě plazícího se po scéně se zavázanýma očima, nad nímž texaský kovboj vyslovuje trochu zemitá, trochu směšná moudra.
Vladimír Javorský jako texaský kovboj filozofující o prostých pravdách a morálce.
Nic proti dokumentaristickému či politickému divadlu. Ale Adámkovy scénické noviny říznuté káravým úhlem pohledu na západní i východní společnost k němu mají daleko; působí banálně, prvoplánově a nezajímavě.
A to vzdor tomu, že Taťjana Medvecká, Pavla Beretová, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, David Matásek, Filip Kaňkovský, Pavol Smolárik a Petr Vančura odvádějí velmi poctivou práci. A ještě k tomu hezky zpívají.
| Jiří Adámek: Nová Atlantida |
|---|
| Režie Jiří Adámek, dramaturgie Jiří Tošovský, scéna a kostýmy Antonín Šilar, hudba Marek Doubrava. Světové premiéry 1. a 2. března na Nové scéně ND, Praha, psáno ze druhé premiéry. |
Hodnocení: 50 %
