Hlavní obsah
Rocksymphony II působí na pódiu mocně. Foto: archiv Rocksymphony II

RECENZE: Rocksymphony II je propracovanější tancovačka. Hlavně baví

Rocksymphony II je hudební projekt, který spojuje zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů s živou rockovou skupinou a zpěváky Martou Jandovou a Václavem Noidem Bártou.

Rocksymphony II působí na pódiu mocně. Foto: archiv Rocksymphony II
RECENZE: Rocksymphony II je propracovanější tancovačka. Hlavně baví

Pod vedením dirigenta Viktora Kozárka se tento na pódiu mocně působící tým chopil evergreenů ze zlaté historie rocku, vymyslel jejich aranžmá pro společnou produkci a vyrazil na koncertním turné. Jedno vystoupení se v neděli 3. února večer odehrálo ve sportovní hale Královka v Praze.

Volba to nebyla zrovna šťastná, neboť akustické prostředí haly popsanému pojetí hudební produkce nenahrává. Zvukaři však činili tak trochu zázraky, takže sound byl poměrně přehledný, čitelný, leč pohříchu tichý.

Rocková hudba přitom potřebuje tlak a energii, a to i ve svém zvuku. Být by to tak mělo i v případě, kdy se tradiční kapela spojí s filharmoniky. Tím spíš, když hned od nástupu těch zlínských bylo evidentní, že hudební projekt vzali za svůj a nesmírně se na něj těší. Jejich oblečení bylo neformální, jejich entuziasmus přímo ukázkový, stejně tak jejich výkon.

Rocksymphony II účinující i diváky především baví.

Foto: archiv Rocksymphony II

Horší to bylo s aranžemi skladeb. Vybrané rockové hity mají přirozeně největší kouzlo v originálním provedení. Aby se nevytratilo, musejí ti, kteří jim dávají podporu velkého orchestru, postupovat obezřetně.

Někdy se to dělo, aranže písní Helloween Symphony od skupiny Helloween. Dream On od Nazareth, Eye Of The Tiger od Survivor nebo Soldier of Fortune od Deep Purple obstály. V dalších případech se lepší momenty střídaly s méně nápaditými. Obě skladby švédských Europe (Carrie a The Final Countdown) byly prezentovány bez zpěvu, pouze instrumentálně, a tak se žádné obohacující instrumentální vlnění nekonalo, neboť bylo nutné zdůraznit linku kopírující původní zpěv. Zrovna u těchto písniček ale pěvecká složka na koncertu Rocksymphony II velmi chyběla.

Marta Jandová a Václav Noid Bárta jsou výborní zpěváci, o tom není pochyb. Oba mají osobitý výraz, Bárta je více univerzální a například jeho výkon v Helloween Symphony byl znamenitý.

Projekt Rocksymphony II je ale výjimečný v tom, že si spousta diváků při prezentaci světových hitů namísto zpěvu, který právě slyší, ve své představě dosazuje ten původní, jenž je se s tou kterou skladbou neodmyslitelně spojen. Světové evergreeny totiž nazpívali znamenití zpěváci a ti jim vtiskli cejch, jenž lze sotva zaměnit.

Jandová a Bárta byli tedy poctivými sluhy celého koncerty. Vydali ze sebe vše, naladili se na vlnu nadšení a dobré zábavy, kterou již při svém nástupu na pódium přinesli hudebníci. Ve finále to ale byla stejně jen propracovanější tancovačka, na které se lidé v první řadě baví. Umělecké ambice, byly-li nějaké, se v ní ponořily.

Ke cti organizátorů budiž přičteno, že celý koncert vlastně jako tancovačku pojali. Někteří příchozí mohli sedět, další mohli stát, i místo na tanec se našlo.

Rocksymphony II
sportovní hala Královka, Praha, 3. února

Hodnocení: 55 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků