RECENZE: Boyne staví do nacistické propagandy dítě

Po loňském žánrovém intermezzu, kdy si Boyne odskočil k psaní duchařského románu ve stylu 19. století s názvem V tomto domě straší, se ve své tvorbě vrací k období druhé světové války. Tu nahlíží skrze oči chlapce Pierrota. Potkává ho rozkol národní identity, kdy stojí v období mezi válkami mezi matkou Francouzkou a otcem německého původu, rozkol mezi dětským světem plným jistot a mateřské lásky a stavem otce, jímž zmítají běsy a noční můry plynoucí z válečných hrůz. Na vrcholu se tyčí rozkol největší – postava nacistického diktátora Hitlera v knize není vykreslena tak úplně v historických konotacích, nýbrž vystupuje jako člověk s až otcovskými city k malému chlapci.

Pierrot v knize prochází do jisté míry i rozkolem morálním. Nerozumí tomu, odkud se bere pomalu se rodící nenávist okolí vůči jeho nejlepšímu kamarádovi židovského původu, zároveň však závidí hrdost, sílu i uniformy mladých Hitlerjugend.

Zajímavé je, že i v této knize si Boyne nenápadnou cestičku ke zmínce o svém oblíbenci Charlesu Dickensovi nalezl. Zmiňuje ho v souvislosti s komentářem k francouzskému sirotčinci a snaží se o jakousi nápravu pověsti. Dickens je podle slov Boynovy hrdinky tím, kdo světu představil sirotčinec jako „strašné místo“. Boyne ho tu ukazuje naopak jako útočiště nikoli dokonalé, ale zároveň bez absence lásky, tepla domova a přátelství.

Kvalit Chlapce v pruhovaném pyžamu nová kniha nedosahuje – Boyne hraje na slabší notu. Ovšem vyzdvižení lidskosti diktátora budí značné rozpaky. Ukazuje, že dětská duše je citlivá i ovlivnitelná.