Článek
Objektem Simonina obdivu a náklonnosti, která hraničila s homosexualitou, byla vrstevnice Elisabeth Lacoinová zvaná Zaza, jež se v díle objevuje pod jménem Andrée. „Povahově byly rozdílné, což je přitahovalo. Simone byla školní premiantka, nenápadná introvertka. Zaza naopak nonkonformní, svobodomyslná, vtipná a plná života. Pro Simone byla téměř středobodem bytí, oboustranně to ale zjevně neplatilo,“ řekl Právu překladatel Alan Beguivin.
Útlá a dějově intenzivní novela doplněná o archivní snímky či úryvky korespondence končí okamžikem Zazina podlehnutí encefalitidě na sklonku dvacátých let minulého století, s nímž se spisovatelka snažila vyrovnat v následující tvorbě. „Beauvoirová na Zazu vzpomíná hned v několika knihách, především v Pamětech ctihodné dívky a v Mandarínech,“ upřesnil Beguivin.
Věhlasná představitelka existencialismu, feministka a intelektuálka prózu zasvěcenou zesnulé přítelkyni sepsala až ve středních letech. Za svého života se novelu pro její veskrze intimní obsah neodvážila vydat. Loni tak učinila její adoptivní dcera Sylvie Le Bon, která si rukopis poprvé přečetla už krátce po autorčině smrti roku 1986. Podle deníku Guardian má v plánu zveřejnit i další literátčiny beletristické počiny.