Hlavní obsah
Česká filharmonie uspořádala koncert ke 100. výročí republiky. Orchestr řídil jeho nový šéfdirigent a umělecký ředitel Semjon Byčkov. Foto: ČTK

Povedená sezónní premiéra Semjona Byčkova s Českou filharmonií

I když zahajovací koncert nové sezóny České filharmonie bude až za týden, nový šéfdirigent a umělecký ředitel orchestru Semjon Byčkov se poprvé ve své funkci představil již ve středu ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina.

Česká filharmonie uspořádala koncert ke 100. výročí republiky. Orchestr řídil jeho nový šéfdirigent a umělecký ředitel Semjon Byčkov. Foto: ČTK
Povedená sezónní premiéra Semjona Byčkova s Českou filharmonií

Koncert ke 100. výročí republiky byl tou nejlepší příležitostí ukázat, jak se zahraničnímu šéfovi ‒ původem Rusovi, jenž emigroval v roce 1975 na Západ ‒ bude dařit v českém repertoáru, jímž je Česká filharmonie známa především. Nadšení publika a přídavky pak prokázaly, že je Byčkov „doma“ i v interpretaci našich klasiků, kteří představují kmenovou součást programů orchestru.

Díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů následující po české hymně podal s úctou, ale i po svém a výsledek byl pozoruhodný. Na tomto místě zmiňme i krátký úvodní článek dirigenta v tiskovém programu, kde se vyjádřil s velkou úctou a smyslem pro českou historii i pro okamžik velkého výročí.

V úvodní předehře a tancích z Prodané nevěsty sice dirigent dost potlačil českou jadrnost a roztančenost, ale i uhlazenější podobu známých melodií lze přijmout. Dokonale podal Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány od Bohuslava Martinů, dílo z roku 1938, v němž Byčkov ideálně vystihl chmurnost výpovědi skladatele a situaci národa po mnichovském diktátu. Oba sólisté, klavírista Ivo Kahánek a tympanista Michael Kroutil, přispěli k velkému dojmu z působivé skladby.

Vrcholem večera byla Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka, kterou Byčkov pochopitelně zná nejlépe a ve světě ji často diriguje. Orchestr pod jeho rukama podal v precizně vystavěném díle dokonalý výkon. Vyzvednout zaslouží zejména vynikající sóla hráčů a hráček na anglický roh, flétnu a klarinet.

Orchestr překvapil i vzhledem ‒ všichni s chryzantémami v klopách i na šatech ‒ ale hlavně: tolik mladých tváří na mnoha místech jsme dříve nevídali. Mladí hráli s nadšením, spolehlivě, vědomi si zřejmě důležitosti okamžiku, a nezklamali (např. Jan Mach, Vladislav Borovka, Ota Reiprich).

Přidávané tři tance (dva z Dvořákových Slovanských tanců a jeden Brahmsův Uherský tanec) úspěch této nové, mladší tváře České filharmonie jen potvrdily.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků