Hlavní obsah
František Němec v Erbenově Kytici. Foto: Pavel Hejný

Divadlo má za sebou další rok, v němž jeho podoby doznaly prudkého vývoje a rozšíření. Pojem divadlo dnes zahrnuje široké spektrum výrazových prostředků, do nichž stále více proniká technika v nejrůznější podobě.

František Němec v Erbenově Kytici. Foto: Pavel Hejný
Pojem divadlo se rozostřuje

Přesvědčili se o tom letos i diváci Pražského divadelního festivalu německého jazyka, Divadla v Plzni, Pražského Quadriennale a řady dalších tanečních, pohybových i loutkářských přehlídek.

Rok, kdy se na postu ministra kultury vystřídali dva ministři a jeden pověřený zástupce, ukázal, že na kultuře obecně není v této zemi velký politický zájem. To samozřejmě nijak neprospívá klidnému a kontinuálnímu rozvoji živého umění ani jeho financování.

Přesto i letos vznikaly krásné inscenace, a to napříč druhy a žánry: Erbenova Kytice v pražském Národním divadle, Martinů Julietta a Lidský hlas v Národním divadle Brno, Rachmaninovovy aktovky Francesca da Rimini a Lakomý rytíř v libereckém Divadle F. X. Šaldy, hravá inscenace Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! a obrazivá Pouť krkonošská v tamním Naivním divadle, Mistr a Markétka v ostravském Divadle Petra Bezruče, Havlovy aktovky Motýl na anténě a Audience ve Studiu pražského Divadla na Vinohradech a řada dalších.

Fenoménem roku se stal návrat stávek či stávkové pohotovosti. Zasáhl jak operu pražského Národního divadla protestující proti výměně vedení, tak i kladenské či liberecké divadlo. Jako by se divadelníci rozvzpomněli na Listopad 1989.

Některé soubory, třeba Pražský komorní balet, i letos zápasily o existenci. Vznikly ale i nové divadelní prostory, například Letní scéna Divadla Kalich, do finále postoupila rekonstrukce Státní opery, jež slibuje nový lesk budovy i produkcí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků