Článek
Kdy jste se se jménem pěvkyně Jarmily Novotné setkala poprvé?
Stejně jako o Emě Destinnové se studenti konzervatoří během studia dozví samozřejmě i o paní Jarmile Novotné. Jsou to dvě legendární jména. Později jsem si přečetla knihu o jejím zajímavém životním příběhu, o jejím vztahu k Masarykově rodině, o jejím vlastenectví.
V roce 2014 jsem byla pozvána na operní galavečer na zámek Liteň, který patřil rodu Daubků, z něhož pocházel její manžel. Vždy jsem obdivovala její křišťálový hlas i jeho moudré technické vedení. Jarmila Novotná byla velmi charizmatická, noblesní dáma.
I já mám tu čest zpívat na prestižních zahraničních pódiích a žiju v zahraničí. Ale na rozdíl od Novotné se mohu svobodně vracet do původní vlasti a neustále pěstovat její hudební tradici. A to třeba prostřednictvím českých a moravských písní.
Proč jste přijala účast v liteňských letních interpretačních kurzech?
Myslím, že když někomu bylo dáno, aby mohl zažít tolik hudební nádhery, měl by se také postarat o to, aby ji předal dál.
Jak hodnotíte úroveň mladých pěvců, kteří se kurzů účastní?
Úroveň je úžasná a já se těším na naši vzájemnou výměnu názorů. Nedokážu si představit, co mladé pěvce osloví, ale doufám, že jim budu moci z té bohaté palety mých skoro třicetiletých zkušeností na zahraničních scénách něco zajímavého předat.
Závěrečný koncert kurzů bude mít letos netradiční podobu situovanou do zámeckého parku a znít na něm bude Mozartova hudba. Proč právě Mozart?
Mozart je pro nás pro všechny úžasnou inspirací i studnicí nádhery a já doufám, že se nám venku v přírodě podaří vytvořit kouzelnou atmosféru. Něco jako takový malý Sen noci svatojánské.
Martina Janková.
Na liteňském recitálu zazpíváte lidové písně z Lašska, a to nejprve v původní podobě s folklórním souborem Ensemble Flair a poté v úpravách Leoše Janáčka, které jste nahrála i na album. Je to vaše srdeční volba, protože sama z Lašska pocházíte?
V dětství jsem vyrůstala ve Frýdlantu nad Ostravicí a svými divokými koloraturními kompozicemi, které jsem si neustále prozpěvovala u babičky na zahradě, jsem rušila zkoušky muzikantské rodiny Kotků. Ta posléze raději můj živel integrovala do svého programu a tím mě moudře zkrotila. Tak se stalo, že jsem měla už jako čtyřletá s jejich cimbálovkou svůj debut a zpívala s nimi před frýdlantským kostelem na letních slavnostech.
Naučila jsem se řadu moravských, především lašských lidových písní, a ten zážitek, kdy se rozezpíval celý Frýdlant i přilehlé vesnice a zpívalo se do hluboké noci pod zářící lucernou měsíce, se mi zaryl hluboce do duše jako nesmazatelná stopa.
A Leoš Janáček?
S úpravami těchto písní z pera Leoše Janáčka jsem se setkala na konzervatoři a o mnoho později mi pak folklorista Janek Rokyta vyprávěl, že Janáček navštívil v roce 1906 již tehdy slavnou cimbálovku Ignaze Kotka, předka mých přátel Kotkových, a sbíral od něj lidové písně našeho kraje. Ty poté vydal ve svých sbírkách Moravská lidová poezie v písních a Ukvalská lidová poezie.
Putování za Kotkem popsal Janáček ve svém fejetonu Myšlenky cestou. Vzpomíná, jak se brodil Ostravicí, kde chyběl dnešní most, a pro spoustu výmolů šel radši často vedle koně, než aby se vezl celých dvanáct kilometrů z rodných Hukvald až do Frýdlantu.
Dlouho mi to všechno leželo na srdci, až se v roce 2015 podařilo s klavíristou Ivo Kahánkem, který také vyrostl poblíž Hukvald, tyto písně natočit na zmiňované album Moravian Folk Songs. A protože jsem si je představovala jako dialog, pozvali jsme ke spolupráci i barytonistu Tomáše Krále. Ale to mi pořád nestačilo. Chtěla jsem se vrátit k původnímu zvuku písní, a tak jsem požádala Janka Rokytu, aby se mnou vytvořil program, který by byl jakousi procházkou od původních pramenů až k Janáčkově kongeniálnímu zpracování.
Řadu let působíte v zahraničí, kde je Janáček stále přijímán daleko vstřícněji než u nás. Sama jste se o to zasloužila svým ztvárněním lišky Bystroušky, kterou jste zpívala na mnoha světových operních scénách. Je podle vás Janáček vskutku tak posluchačsky nepřístupný, jak se u nás často tvrdí?
Tvrdit něco takového, to je snad už dnes v jednadvacátém století naprostý přežitek. Nedávno jsem na Styriarte Festivalu v rakouském Štýrském Hradci interpretovala Webernovy atonální písně z roku 1915, stejně tak jsem zpívala Melisandu v Debussyho opeře Pelléas a Melisanda z roku 1902. Vedle nich a dalších skladeb ze stejného období přijde Janáček citlivému člověku jasný a pochopitelný.
Máte kromě Janáčka další oblíbené skladatele, případně vysněné role?
Vždy miluji to, co právě zpívám. Nyní jsou to Mozart, Brahms, Chopin a Purcell. Je tolik hudební nádhery! Ale Janáček je pro mě domov.