Článek
Pelcovi forma fantastické povídky, jejíž kořeny položil E.T.A. Hoffman, svědčí. Nabízí mu realizovat vtipné nápady, které by na román nestačily. Často přitom zabíhá až do hororu a sci-fi, ovšem jen proto, aby mohl nápady dotáhnout ad absurdum, což ukazuje zejména titulní dystopická vize ... a poslední kouř. Autor zde popisuje budoucnost v Evropské unii, která se změnila v totalitní stát, pronásledující kuřáky.
I závěrečný Vesmír navždy by šel označit za sci-fi, protože se odehrává v budoucnosti, kdy se lidé setkají ve vesmíru s mimozemskou feministickou civilizací. Je ale patrné, že Pelc není fascinován budoucností a cizími světy, ale děsí se aktuálních trendů ve společnosti a možného nástupu další totality. V závěru, kdy se zfetovaní mužští protagonisté rozhodnou jen tak si poletovat vesmírem a hulit trávu, ukazuje, že je mu blízký undergrounově hippieovský postoj drop outu, tedy vypadnutí ze společnosti, kdy si jdeš dělat své vlastní věci.
V obou dystopických vizích je vidět Pelcův strach z totality, vrcholem ale je úvodní Padlý Anděl rozehrávající fascinující setkání loosera, kterého opustí milá a hned sbalí nabouchaného anděla, jenž se mu snaží velmi svéráznými způsoby pomoci. Nalévá ho vodkou a nakonec ho přivede zpátky k milé. Symbolický text přináší originální pohled na otázku dobra a zla, Nejenže anděl je spíše ďáblem. Příběh klade i znepokojivou otázku, kdy je pomoc ještě pomocí. Padlý Anděl představuje jeden z vrcholů Pelcovy tvorby a ukazuje, že právě ve fantastických povídkách je nejsilnější a může oslovit i čtenáře mimo okruh jeho vyznavačů, což o sérii Basket Flora neplatí.
DVD, zachycující filmovou podobu Padlého Anděla a Posledního kouře je trochu nadbytečným bonusem. Text je silnější.
Jan Pelc: ... a poslední kouř
Maťa, 102 stran