Článek
Oz umně spojuje zájem pětadvacetiletého zběhlého studenta Šmuela Ašeho o postavu Jidáše Iškariotského, vnímaného jako prototyp zrádce, s jeho pobytem v rodině Geršoma Walda, na lůžko upoutaného starce, jemuž se má Šmuel denně po určitý čas věnovat jako partner k debatám. Postupně odhaluje tajemství muže i jeho snachy Atalji, vdovy po bojovníkovi první války za nezávislost.
Oz ukazuje Jidáše jako Ježíšova největšího stoupence. Věří v jeho božství, jež se má naplno projevit po jeho ukřižování, kdy sestoupí z kříže a konečně nastane věk vykoupení. Připomíná, že Jidáš byl člověkem bohatým a oněch třicet stříbrných, které měl za sledování a vydání Ježíše získat, představovalo tehdy průměrnou cenu jednoho otroka, tedy nic moc.
Obal knižní novinky Amose Oze.
Druhým prototypem zrádce je Ataljin zemřelý otec Šaltiel Abravanel. Jako přítel Arabů, snící o společném mírovém životě, byl přesvědčen o tom, že se tím vyvolá neřešitelná nenávist Arabů a Židů. A byl vyhnán nejen ze Sionistické výkonné rady jako zrádce.
Oz velmi klidným, zároveň poetickým jazykem představuje širší rodinu Šmuela Ašeho, podobně jako odhaluje bolest Geršoma Walda i Atalji spojenou se smrtí syna a manžela ve válečném konfliktu.
Studentovy procházky i společné cesty s Ataljou po Jeruzalémě vytvářejí pozoruhodný místopis města. Kouzlo ženy mění svět kolem a oběma se zdá, jako by bylo slyšet i kameny dýchat. A Šmuel, jevící se starému Geršomovi jako želva, která přišla o svůj krunýř, utíkající sám před sebou a svými soukromými problémy, postupně získává nové sebevědomí.
Působivý překlad Lenky Bukovské a Mariany Fischerové podtrhuje svou uměřeností Ozův vypravěčský styl s půvabnými detaily, spojujícími historické debaty z doby Ježíše i Šaltiela Abravanela s aktuálním děním. Oz i jeho hrdinové přitom nikomu nevnucují své bolestí opředené názory. Člověk vnímající problémy arabsko-izraelských vztahů však sleduje naprosto aktuální spor, a to nejen o Jidáše a jeho zklamání z nenaplnění Ježíšovy božské podstaty, které ho přimělo k sebevraždě.
Z mimoliterárního hlediska lze připomenout, že Amos Oz, sám účastník dvou arabsko-izraelských válek, patří dnes ke stoupencům mírové koexistence obou národů a v řadách nevládní organizace s názvem Mír se nyní snaží přesvědčit vládu a veřejnost o nezbytnosti mírového života, získaného samozřejmě za cenu kompromisů.