Hlavní obsah

Orlické vraždy se vracejí na plátně

Novinky, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Případ takzvaných orlických vražd, který v první polovině devadesátých let šokoval brutalitou i tím, že byl jedním z prvních zjevných ukázek nástupu organizovaného zločinu v počátcích polistopadového podnikání, inspiroval nový film režiséra Jiřího Svobody Sametoví vrazi.

Foto: Jiří Smutný

Ondřej Chalupský, Bolek Polívka, Michal Chovanec a Ondřej Klíč na tiskové konferenci

Článek

Svoboda však na jejich základě nenapsal ani nenatočil jen detektivku, ale zabývá se zločinem jako důsledkem širších souvislostí v životě člověka i společnosti a mechanismy, jimiž zlo v člověku získává navrch.

Filmové vyprávění je vedeno v několika rovinách. Především je tu samozřejmě případ sám (připomeňme jen, že oběti byly zataveny do sudů a hozeny ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady). Svoboda dobře napsal zejména postavy hlavních aktérů, dal jim psychologické i sociální zázemí a jejich konání - byť zvrácenou - logiku.

A jakkoliv pro film není míra autentičnosti skutečných událostí tím nejpodstatnějším, příběh působí velmi uvěřitelně, divák má pocit, že takhle nějak to muselo být.

Psychologie vrahů

Dále je tu psychologická rovina, v níž se Svoboda zabývá spouštěcím mechanismem, který z člověka slušného, jenž se mohl docela dobře stát podnikatelem v mezích zákona, stane zločinec, jenž vraždí z pohnutek nízkých nejen z hlediska morálních hodnot, ale i fakticky: pro pár "drobných".

V té souvislosti se autor zamýšlí i nad tím, nakolik a v čem se vlastně zločinci tohoto kalibru liší od nás ostatních, kteří máme podobné touhy jako oni (úspěch v podnikání, pohodlný život apod.) a naznačuje, že vlastně jen v tom, že nevraždíme. Nakonec pak svého hlavního "hrdinu", jenž má na svědomí krutě zmařené lidské životy, dovádí až do situace, kdy ho může být divákům vlastně docela líto.

V tomto směru mohou Sametoví vrazi vést k přemýšlení a třeba i k polemice. Problém je ale trochu v tom, že jako součást napínavého kriminálního filmu, jímž Sametoví vrazi do značné míry nepochybně jsou, to místy přece jen ještě komplikuje sledování už tak dost na pozornost náročného snímku. Bez některých nadbytečných psychologických ornamentů by film měl větší spád, nemusel trvat více než dvě poněkud únavné hodiny, a to podstatné nejen o konkrétním případu by  díky zmíněné logice konání postav tak jako tak sdělil.

Znamení doby

A pak je tu ještě třetí rovina, charakteristika doby. V té už ale patrně nezbyl prostor na víc než dost povrchně zobrazené vnější atributy a řádku plakátovitých sdělení, což bohužel už jako kontrast k propracovanosti ústředního příběhu působí skoro nepatřičně.

Navíc je tu nepříjemný zmatek v časovém určení - chvílemi má divák podle rekvizit jako jsou auta, život zbohatlíků apod. pocit, že se děj odehrává opravdu na začátku devadesátých let, jindy se zdá být přenesen do současnosti. Zda to byl záměr (zevšeobecnit celé polistopadové období) nebo jen nedůsledná práce, je přitom obtížné rozeznat.

Výborné výkony Dlouhého a Dolanského

K významným kladům filmu patří výborné herecké výkony. Svoboda vedl herce s jistotou zkušeného režiséra, který přesně ví, co od které stěžejní postavy čeká, co chce jejím prostřednictvím vyjádřit.

Skvělou příležitost poskytl Michalovi Dlouhému, který zejména v první části filmu působivě vyjádřil svár člověka, jenž se rozhoduje o svém budoucím osudu i osudech dalších lidí. A doslova brilantní výkon odvedl Jan Dolanský v roli psychopatického nájemného vraha. Hraje s nevídanou přesností až na hranici karikatury (nikdy však za ní!) člověka na pomezí oné abnormality, která by možná za jiných okolností ani nemusela přijít ke slovu. Ale v situacích, v nichž sledujeme jeho počínání, z něj doslova mrazí.

Typově dobře obsazené a herecky propracované jsou i další pro film podstatné postavy, naopak muži na straně zákona jsou o poznání prvoplánověji napsaní (a tedy i zahraní) než zločinci - jakoby autora vlastně tak moc nezajímali.

Výborná je kamera Martina Šáchy, který v souladu se záměrem režiséra ladil celý film do studených barev, což podporuje zdání autentičnosti bez emocí, soustředil se na detaily, které dávají vyniknout herecké akci v situacích vnitřního rozhodování a významně se podílel na atmosféře těch nejdramatičtějších scén. Zejména v první části filmu se navíc kameramanovi a režisérovi podařilo natočit několik scén, které naplnily Svobodovo přesvědčení, že i u nás lze natočit napínavý akční film.

Sametoví vrazi, ČR 2005

Režie a scénář: Jiří Svoboda, kamera: Martin Šácha, hrají: Michal Dlouhý, Jan Dolanský, Dušan Urban, Alice Veselá, Lucie Benešová a další.

Anketa

Zhlédnete Sametové vrahy?
Ano, v kině
29,1 %
Ale, ale až v televizi nebo na DVD/VHS
64,1 %
Ne
6,8 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 320 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám