Hlavní obsah

Neodolatelná ulítlost funkových Was (Not Was)

Novinky, Stanislav Dvořák

Kdyby Frank Zappa vstoupil do Funkadelic George Clintona, asi by to znělo podobně jako americká skupina Was (Not Was), která právě vydává kompilaci Pick of the Litter (1980-2010) shrnující necelých třicet let na scéně. Jejich styl zvaný art-funk čerpá z rocku, funku, jazzu a samplů, ale především vyniká nádherně vtipnou hudební potměšilostí či, chcete-li, úchylností, kterou mainstream nikdy nepochopí.

Článek

Don Was, zakladatel Was (Not Was), je významným producentem (Bob Dylan, Rolling Stones), ale poměrně málo lidí zná jeho vynikající vlastní nahrávky z 80. a 90. let jako Out Come the Freaks a Tell Me That I'm Dreaming. Přestože skupina měla náběh na to stát se hvězdnou, jejich zvuk byl natolik nepochopitelný pro kapitány hudebního průmyslu, že zůstali klubovou senzací pro zasvěcené.

Na nahrávkách Was (Not Was), jejichž základ většinou tvoří funková basa, se nečekaně propojují jazzová sóla na trubku s elektrickou kytarou, podivně kuňkajícími syntezátory, samply a potrhlými texty.

Skupina začala fungovat v roce 1980. Na jejich eponymním debutu zpívali “Sweet Pea” Atkinson a Sir Harry Bowens a objevil se zde také jazzový trumpetista Marcus Belgrave. Na další desce Born to Laugh at Tornadoes se dokonce připojil Ozzy Osbourne. Po  What Up Dog? v roce 1988, která přinesla hit Walk the Dinosaur a Spy in the House of Love se na chvíli odmlčeli a v roce 1990 vychází Are You Okay? s hostujícím Iggy Popem a Leonardem Cohenem, po které se skupina rozpustila.

Až v roce 2004 se pánové rozhodli vstoupit znovu do stejné řeky a kromě koncertování  vydali po čase i novou řadovou desku.

Aktuální kompilace hitů svědčí o jejich nadání, ale hlavně o tom, že měli jasnou vizi, šli  cestou originality a nikdy se nevzdali své obrovské tvůrčí svobody.

Celkové hodnocení: 90%

Reklama

Výběr článků

Načítám