Hlavní obsah
Kanadská sopranistka Barbara Hanniganová Foto: Struny podzimu-Elmer de Haas

Na pražských pódiích jsme viděli již ledacos, ale dirigující a hrající zpěvačku určitě ještě ne.

Kanadská sopranistka Barbara Hanniganová Foto: Struny podzimu-Elmer de Haas
Několik podob Hanniganové

Po pondělním zahajovacím koncertu festivalu Struny podzimu ve Státní opeře musíme kanadské sopranistce Barbaře Hanniganové přiznat, že její koncert, kde různé podoby svého talentu demonstrovala dostatečně, byl obohacením i událostí a nebyl jen jednostrannou show. Doprovázena Pražskou komorní filharmonií začala dirigentskou vložkou s Rossiniho předehrou Italka v Alžíru, pak se ve třech Mozartových áriích úspěšně představila i jako zpěvačka a stačila přitom i spíše jen náznakově dirigovat (bez taktovky, pouze prsty).

Její doménou je ale především soudobá hudba, a té věnovala druhou část programu, kdy přednesla díla Nona a Ligetiho.

Především Ligetiho tři árie z opery Le Grand Macabre, představující vrchol experimentální hudby 90. let 20. století, nadchly publikum, které ocenilo až extrémní zvukové projevy pěvkyně i některých členů zmenšeného orchestru a její herecký výkon včetně dirigování nesnadného díla, které bylo vrcholem večera.

Český debut Hanniganové se povedl a úspěch u publika byl veliký.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků