Hlavní obsah
Haruki Murakami chtěl napsat jistou protiváhu Orwellova románu 1984. Foto: Profimedia.cz

Může láska porazit náboženský fanatismus? I o tom je nový Murakami

Psát o románu 1Q84 Haruki Murakamiho Kniha 1 a Kniha 2 může připomínat komentář fotbalového zápasu o poločase, protože Knihu 3 chystá nakladatelství Odeon na září příštího roku. Přesto je čtení víc než sedmi set stran nového románu favorita Nobelovy ceny zážitkem. Nejen proto, že duchovní život dvou třicetiletých hlavních hrdinů, masové vražedkyně Aomame a spisujícího učitele matematiky Tenga, spojuje zájem o Sinfoniettu Leoše Janáčka.

Haruki Murakami chtěl napsat jistou protiváhu Orwellova románu 1984. Foto: Profimedia.cz
Může láska porazit náboženský fanatismus? I o tom je nový Murakami

Skladba vznikla v roce 1926, ve stejném roce, kdy na onen svět odešel císař Taišó a začalo se psát období Šówa, jak tvrdí Murakami, dál uvažující o tom, jaké asi bylo Československo v tom roce. Po válce a před Hitlerem.

Zájem o hudbu prostupuje další jeho prozaické dílo. Vytkl si v něm velký cíl. Usiluje napsat jistou protiváhu Orwellova románu 1984, varujícího před totalitarismem Velkého bratra. Opět jde o vzdor proti fanatismu projevujícímu se životem v uzavřené sektě.

Děj začíná v Tokiu právě v roce 1984, kdy se svět hrdinů změní díky neočekávanému chování Aomame. Tehdy, na cestě zabít další oběť, musela v těžko představitelné zácpě japonských magistrál sestoupit po únikovém schodišti kolem dálnice. Tam se dostala do „nového“ světa, který si pojmenovala 1Q84. V ten okamžik se Tengo uvázal přepsat syrový rukopis sedmnáctileté dívky Fukaeri Kukly ze vzduchu, v němž popisovala život v náboženské komunitě ovlivňované společenstvím lidí zvaných Little People.

Za knihu získá cenu udělovanou literárním objevům, takže podvod je dokonán. Navíc Little People chtějí zůstat v anonymitě a zlobí se pak na oba, že světu vyzradili jejich identitu. Aomame, která s tajným posláním likviduje vybrané násilníky, dostane za úkol skoncovat se životem vůdce náboženské komunity Předvoj, kterým je pan Fukada, dívčin otec. Osudy Aomame a Tenga se tak propojují. Čtenář navíc zjistí, že dávný, ještě dětský zážitek s okouzlujícím dotekem ruky spojil na věky právě tyto bývalé spolužáky. Nesoucí si v sobě trauma života v náboženské sektě Svědků, od nichž na sobě nezávisle odešli.

Nobelovka? Asi ne

Může láska porazit fanatismus? Tak zní jedna z otázek, které Murakami ve svém románu před čtenáře staví. Opět fascinuje vypravěčským uměním, kdy důkladně popisuje život každého z osudově spojených hrdinů „sedících na stejném okvětním plátku lotosu“, přitom nenudí ani neztrácí tempo. Jeho komentáře propojují život v Japonsku z roku 1984 s celým světem. Právě připomínky Janáčka nebo Maa, jehož učení v mládí Fasada podlehl, i řady dalších osobností činí z románu dílo oslovující celý kulturní svět.

V souvislosti s úvahami o možném uznání v podobě Nobelovy ceny, které se už několik let objevují, si dovolím negativní předpověď. Murakami, podobně jako v předcházejících románech, se i nyní hodně věnuje sexu.

Tengo udržuje intimní styk s vdanou ženou, Aomame se dá dohromady s mladou policistkou Ajumi, s níž hledá vybití s náhodně vybranými muži. Není to samoúčelné, jde vlastně o obrácenou minci obavy z navázání trvalého vztahu, v případě Aomame i Tenga navíc s vědomím, že někde ve světě existuje jejich dávná, ještě dětská láska. Jenomže maličko puritánští členové výboru švédské akademie nemají rádi vypjatější sexuální popisy. Proto ta má skepse.

V novém románu jde o život, lásku, budoucnost, o poznání hodnot trvalých a dočasných stejně jako o niterné obavy z měnícího se světa, které sdílejí lidé všude na světě.

Celkové hodnocení: 85 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků