Hlavní obsah

Luba Skořepová si raději sama píše knížky o sobě

Právo, Radmila Hrdinová

Třiaosmdesátiletá, leč obdivuhodně vitální Luba Skořepová je kromě své pozoruhodné herecké kariéry i autorkou osmi půvabných knížek o divadle, kolezích, všedních divech světa lidského a zejména přírodního, s nímž žije ve velmi přátelském srozumění. V těchto dnech se na pultech knihkupectví objevila knížka Divotvorný svět Luby Skořepové, u níž je jako autor uveden novinář Jan Hůla.

Článek

Hůlův podíl na knize je vskutku podivuhodný. Na prvních padesáti stránkách převyprávěl formou quasirozhovoru hereččin životopis, respektive historky, jež čtenáři již důvěrně znají právě z jejích knih - babička, dětství, první láska, zkouška na konzervatoř, Peškova výuka atd.

Na rozdíl od Skořepové tak ale učinil šedivým jazykem téměř bez humoru, zato každou druhou stránku vyšperkoval citátem nebo moudrostí z vlastních zdrojů. Následují kapitolky doslova převzaté z knížky Skořepové Nejsem čarodějka o magii v lásce, ženách posedlých ďáblem a Lubiných oblíbených skřítcích.

I po třinácti letech je to vyprávění čtivé, ale škoda, že Hůla nevyprovokoval herečku k ničemu novému. Na pár zbývajících stránkách jsou posbírány hereččiny názory na horoskopy, současnou společnost, vzpomínky na Jiřího Šotolu či Ludvíka Aškenazyho a rekapitulace jejích rolí. Knížka končí krátkým vyznáním patnácti osobností (Arnošt Lustig, Marek Eben, Jiří Lábus, Marta Vančurová aj.) ze vztahu ke Skořepové.

Popisky se Hůlovy nepovedly

I takto se dá udělat kniha (a jména autora). Bohužel dnes je to praxe obvyklá a některé osobnosti se dokonce o vzniku "své" knihy dozvědí až z médií. Proto budiž Hůlovi ke cti alespoň to, že s herečkou strávil celé léto, když už ji zřejmě neviděl v žádné z rolí, o nichž je v knize řeč.

Dokumentuje je totiž řadou fotografií s ostudně pomýlenými popiskami, o chybějících autorech snímků a jejich archívních zdrojích ani nemluvě. O Bábě z Jiráskovy Lucerny se tu dočtete jako o Arině z Ženitby (a to ještě s malým ž), fotku ze Štechova Třetího zvonění provází naopak popiska o Haničce z Lucerny, u řady rolí se titul hry či autora nedozvíte vůbec, na svatbě Lubě místo Jindřicha Honzla svědčil jakýsi "veliký režisér Hornýl."

Tady už Hůlu docela zradila jeho divadelní nezkušenost a zřejmě mu fotografie nestály za ověření. Ostatně faktickými i překlepovými chybami se hemží i vlastní text. Škoda, přeškoda. Zvláště v případě herečky a spisovatelky, jejíž humor a voňavou češtinu opěvuje i autor-neautor Hůla a která svou schopnost zaujmout čtenáře dokázala již osmi tituly. Svou část viny na nedbalé podobě knihy si odnáší i nakladatelství Mladá fronta.

Jan Hůla: Divotvorný svět Luby Skořepové, Mladá fronta, Praha 2006

Související témata:

Výběr článků

Načítám