Hlavní obsah
Tomáš Průša Foto: Agnes Vanilková

Lovesong Orchestra: Tančit se dá všude, na svatbě i na rozvodu

Můžeme je potkat v tramvaji, na ulici, na oslavách, ale i tryznách. Kapelu muzikantů, kteří hrají balkánskou dechovku pod názvem Lovesong Orchestra. Rytmy, které vás roztančí, i kdybyste nechtěli. Podle svých slov lidem přinášejí nejlepší hudbu na narozeniny, pohřby, svatby i rozvody.

Tomáš Průša Foto: Agnes Vanilková
Lovesong Orchestra: Tančit se dá všude, na svatbě i na rozvodu

Zakladatelem a kapelníkem „nejzábavnější dechovky současnosti“ je saxofonista a zpěvák Tomáš Průša. Kdysi hrával například v Orchestru Karla Vlacha, pamatovat si ho však budeme určitě z kapely Vltava. S ní vydal čtyři desky, i tu nejpopulárnější Marx, Engels, Beatles.

„S klukama z Vltavy jsem se znal ze školy, a nakonec jsme spolu strávili krásných dvanáct let,“ říká Tomáš Průša. Když Vltava skončila, na čas s hraním přestal i on sám. „Protože Vltava byla tak specifická, neměl jsem žádný nápad, jakým směrem pokračovat. Tak jsem šel dělat byznys, pracoval jsem v jedné firmě, kdy jsem sice nedělal muziku, ale naučil jsem se spoustu věcí z marketingu a z obchodu,“ vysvětluje s tím, že všechno, co ho potkalo, bylo pro něco dobré.

Když hudba chybí

Dostavily se osobní i zdravotní problémy a Tomášovi došlo, že mu muzika chybí. Pomalu se k ní začal vracet. S Robertem Nebřenským, bývalým frontmanem Vltavy, lehce spolupracovali s kapelou The Tap Tap. Jezdili s nimi na festivaly a pomáhali zavádět systém, kdy frontmani z jiných kapel dělají úpravy písniček pro The Tap Tap a zpívají s nimi.

„Tam mi došlo, že bigbít už dál dělat nechci, cítil jsem vnitřní jistotu, že jestli budu dělat muziku, tak musí vypadat úplně jinak. Bigbít je svobodná hudba, kdy můžete dělat, co chcete. Ale než vůbec začnete hrát, musíte mít splněné určité technické podmínky, abyste vůbec byl schopný sdělit své geniální myšlenky. A docházelo mi, že pro mě problém takových kapel je, že všechny vycházejí z vlastního velkého ega muzikantů, a ne ze skutečných potřeb posluchačů,“ říká Tomáš Průša.

Vypráví, že když přemýšlel, jakým směrem se vydat, dostal se k tématu, které ho provázelo od dětství. „Táta mi vyprávěl, jak se svým tátou obráželi s kapelou plesy, tancovačky. Jak se stávalo, že místo školy chodil hrát s velkým bubnem na pohřby. Hrozně jsem mu to záviděl, ale hrát jsem ho nikdy neviděl. Jsem saxofonista a bylo mi jasný, že klasickou dechovku, kterou respektuju jako hudební styl, hrát nemůžu, protože mě to vlastně nebaví a se saxofonem ani není důvod se k nim přidávat“.

Balkánské rytmy

Osudovým momentem byla pro Tomáše Průšu návštěva koncertu Bobana Markoviče v pražském klubu Akropole. „Do té doby jsem balkánskou dechovku nijak nestudoval, ač jsem o ní věděl. Celý večer jsem koukal na to, že ti chlapi používají ty samé nástroje, jako my, ale hrajou na ně trochu jinak, a nakonec dělají stejný nářez jako bigbítový kapely“.

První dechovku postavil v roce 2008, byla devítičlenná. Po odehrané sezoně a půl odjel do Španělska, kde založil další tentokrát mezinárodní kapelu Million Dollar Mercedes Band. „A tam jsme začali hrát balkán. Tam jsem zažil to, o čem mi vyprávěl táta, že se hraje mezi lidmi, pro lidi, na pohodu, mezi stoly, na přání, děláte blbosti. A tam jsem prvně poznal, jaké to je hrát na volno. Ve Španělsku má taková hudba dlouhou tradici,“ říká.

Podle něj u nás tento styl hudby není rozšířený, protože tu nejsou kapely, které by takovou hudbu hrály. Když ale na ulici, na trzích, na domácích oslavách začne hrát Lovesong Orchestra, lidé pozvolna roztávají a poddají se rytmům. „Někde trvá chvilku, než si lidé zvyknou. Ale funguje to. Potřebují čas a nesmí se nutit, někteří jsou trošku plašší,“ vysvětluje Tomáš Průša s tím, že on a jeho kolegové přináší lidem energii.

Za malý zázrak považuje, že se mu poštěstilo potkat se v kapele s muzikanty, kteří kromě toho, že perfektně ovládají své nástroje, dokážou především hrát srdcem a do každé show dávají kus své osobnosti. Bez nich by to prostě nešlo. A další pozitivní věcí je že s ním v kapele hraje také jeden z jeho synů. Na pochodový buben, stejně jako hrával jeho táta, který má dnes ze syna i vnuka radost.

„Příležitostí hrát všude možně je mnoho. Za čtyři roky, co hrajeme v téhle partě, se podařilo dát kapelu do formy, kterou má mít. Funguje to, má to reakce, které jsem chtěl vyvolávat. Je to nový styl hudby, který se těžko popisuje slovy, ale kupodivu se to těžko sděluje i videem. Nejvíc funguje, když nás někdo vidí, jak hrajeme. Na trzích, na svatbě, na koncertě, na ulici. Nejlepší marketing, jaký může být, je, že nás někdo někomu doporučí na základě osobní zkušenosti. Vrcholem bylo, když jsme hráli na svatbě a přišel chlap, že se za 14 dní sám žení a že tam vůbec kapelu nechtěl, ale když vidí, jak to děláme, tak chce nás. Takže jsme za dva týdny hráli zase na jeho svatbě,“ vypráví Tomáš Průša.

Zpívat umí každý

Nyní kapela Lovesong Orchestra natočila své první cd. Natáčeli ho na lodi Tajemství bratří Formanů, která má dobrý akustický prostor. Kvůli specifickému stylu hudby kapely, bylo totiž potřeba, aby nahrávka byla živá. Na lodi bylo výhodou, že na parketu lidé tancovali mezi muzikanty. Natáčení tedy probíhalo jako koncert. A jak Tomáš Průša říká, „na koncertě vám nic jiného nezbyde, než se uvolnit a hrát, protože jsou lidé kolem vás. Ne jako ve studiu.“

Dotáčel se jen sbor, který tvořili z části zpěváci, ale také lidé, kteří přišli na výzvu kapely na sociálních sítích. „To je další moje meta. Když hrajeme, je relativně snadné lidi roztančit. Ale já bych ještě chtěl, aby s námi lidé zpívali, protože je to přirozená věc a zpěv je daný víceméně každému.

Někdo si myslí, že neumí zpívat třeba jen proto, že mu maminka v mládí řekla, že mu to nejde. Ale tak to není. Chtěl bych dát dohromady sbor, který bude pro všechny. Pro mladé, staré, děti, babičky, chlapy, aby se tam zpívalo, jak nám zobák narostl. A to se podařilo u nahrávání. V momentě, kdy jsme sbor přimíchali k nahrávce, najednou to dostalo ten správný rozměr. Potvrdilo se, že sbor, ta energie těch asi třiceti lidí, to skutečně nakopne. Mě to naplnilo velkým štěstím a radostí.

Celkově si myslím, že to je dobrý, že se nám povedlo, co jsme chtěli a jsou tam pasáže, které jsou díky sboru úplně super. Jsem z toho nadšený i díky našemu zvukovému mistru Honzovi Středovi, který dokázal do chladné nahrávky dostat maximum z naší živé energie,“ říká Tomáš Průša.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků