Článek
Vždycky jste u hry na housle tančila?
Kdepak, začala jsem s tím, až když mi bylo asi dvacet let. Do té doby se mi to zdálo velmi náročné a podivné, není to pro mě nic přirozeného. Přišlo to až později.
Jak vás vůbec napadlo s tím začít?
Tanec jsem milovala vždy, je nádherný. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby byly housle podmanivější. Chtěla jsem zpestřit svá vystoupení. Pro mě byla hra na housle vždy dostatečně přitažlivá, tak jsem to chtěla udělat zábavnější i pro posluchače. Šlo mi o to, aby to nebyla zábava jenom hudebně, ale i vizuálně.
Je pravda, že i rodiče vám tvrdili, že nemůžete zároveň tančit a hrát na housle?
Oni mě nikdy od ničeho nezrazovali, ale když jsem jako dítě žádala o taneční lekce a učitele hry na housle, mohli si dovolit jen jedno z toho. Neměli jsme moc peněz, proto jsem si musela vybrat. Jinak mě ale ve všem podporovali. Chtěli, abych šla za svými sny a nebrala ne jako odpověď. Bez jejich podpory bych nic nedokázala.
Tehdy jste si vybrala housle.
Vždycky budu především houslistka, tanec je na druhém místě. Navíc tancovat se může člověk spíš naučit sám.
Jak dlouho vám později trvalo, než jste dokázala při hře zvládnout náročnější choreografie?
Na začátku to bylo dost obtížné. Začala jsem zlehka a pomalu jsem se posunovala dál. Na začátku jsem si jen tu a tam přidala pár kroků. Řekněme, že první čtyři roky jsem opravdu tvrdě pracovala a někam jsem se posunula. Dnes jsem už schopná se zapojit do choreografie, točit se, zaklánět a hrát si s ostatními tanečníky.
Jsou přesto ve vašem repertoáru hudební momenty, ve kterých své choreografy žádáte o klid na instrumentálně náročnější party?
Vždy nejdřív nechám choreografovi volnou ruku, ať se rozjede. Pokouším se to zvládnout tak, jak to vymyslí, a pak se rozhodnu, ve kterých chvílích prostě tancovat nemůžu a kdy to můžeme naopak rozjet. Musím všechno zahrát, proto občas vymýšlíme jednodušší variace. Třeba se i na moment zastavím.
Na univerzitě jste studovala filmový obor. Čím jste se chtěla stát?
Chtěla jsem být filmová režisérka. Později jsem si ovšem uvědomila, že nechci pořád stát za kamerou. Přála jsem si práci, ve které budu v přímém kontaktu s více lidmi. Film a vyprávění příběhů skrz video jsem ale měla vždy ráda.
Realizujete nyní tuto svou starou touhu při práci na videoklipech?
Ano, a i když vždy pracuji s režisérem, vím, co a jak chci vyjádřit. Většinu námětů pro klipy jsem vymyslela sama. Moc mě to baví.
Máte se svými instrumentálními skladbami spojené příběhy?
Občas je to tak, že mě nejdřív napadne obrazové zpracování a skládám tak, abych ten obraz doplnila hudbou. Jindy mám určité téma nebo osobní příběh, které chci zpracovat. Anebo třeba chci, aby písnička zněla jako pirátská.
Jaký příběh je za vaším největším hitem Crystallize?
Je o přeměně vody v krystaly. Existuje přesvědčení, že pozitivní myšlenky dokážou vodu ovlivnit tak, že vykrystalizuje v krásnější tvary. Takže ta píseň je o tom, že máme moc o věcech dobře smýšlet a díky tomu mohou být nádherné. Je to o vnitřní kráse a o vytváření krásy v našich životech.
Vaši tvorbu prý ovlivnil i dubstepový hudebník Skrillex. Jak?
Zamilovala jsem si díky němu styl zvaný dubstep. Už předtím jsem housle kombinovala s elektronikou, když jsem si ale oblíbila Skrillexe, zatoužila jsem udělat dubstepovou písničku.
V roce 2010 jste se zúčastnila televizní soutěže Amerika má talent. Skončila jste ve čtvrtfinále. Co vám ta zkušenost přinesla?
Byla jsem mladá, a když mě oslovili, myslela jsem si, že to je pro mě ta největší příležitost. Lidé si myslí, že jim vystoupení v televizi změní život, a já si to myslela také.
Dnes už vím, že kariéra nevzniká na obrazovce. Trvá to roky, musíte se své vášni oddaně věnovat. Musíte každý den pracovat, nic nevznikne přes noc. Jsem ráda, že jsem to i díky soutěži zjistila.
Také jsem se otrkala a získala hroší kůži. Už vím, že se nemůžu spoléhat na názory ostatních lidí. Člověk musí sám vědět, co chce či nechce dělat.
Jste mimo jiné motivační řečník. Co ve svých projevech říkáte?
Že život je cesta, na které hledáme radost. A že důležitější než náš cíl je právě ta cesta. Protože když se jen soustředíte na to, kam se chcete dostat, může se stát, že nejste šťastní. A není důvod neradovat se z toho, kde právě jste. Ráda s lidmi sdílím přesvědčení, že jsou úžasní tak, jak jsou. Snažme se být co nejlepší, ale buďme šťastní i dnes.