Článek
Příběh: Jeden kluk a jedna holka se do sebe zamilují; když spolu začnou žít, napadne holku, že jejich společnou kamarádku přiberou do vztahu, a tak žijí ve třech. Jestliže vztah, aby klapal, dává zabrat dvojici, v trojce je ještě náročnější. Jak to může asi dopadnout, že?
Pozoruhodná na románu Oxfordem vzdělaného mladého autora (nar. 1980) je jeho schopnost myslet v souvislostech a českého čtenáře jistě překvapí jako podivuhodně hravý a až manifestačně důsledný ctitel Milana Kundery. Zasvěcený popis polemiky Václava Havla s Milanem Kunderou na konci šedesátých let, o které už dnes mnohdy neví leckterý vzděláváním prošlý Čech, uzavírá: ...nejsem Václavův fanda. Zato jsem fanda Milana Kundery. Jsem jeho velký fanda.
Thirlwell se ke Kunderovi hlásí i způsobem vyprávění. Do příběhu vkládá pozoruhodně lehce realitu, citace z uměleckého a politického provozu 20. století - besedu surrealistů z roku 1928 o sexu, Bulgakovův dopis vládě SSSR z roku 1930, příběh z časopisu Chvilka pro tebe, tragédii Osipa Mandelštama či si pohraje srovnáváním postojů svých postav s hrdiny filmu Casablanca aj. Ale i v uvažování o románu má Kundera v Thirlwellovi pozoruhodného následovníka, když jen tak na okraj vyprávěného děje Brit poznamenává: Já vím, že se vám to nezdá moc reálné. Nepřesvědčilo vás to. Kam se poděl realismus? říkáte. Kam přišla akurátnost evropského románu? Kam se ztratila věrnost duchu Balzaka či Tolstého?
Analogiemi politiky a sexu se Thirlwell představuje jako spisovatel s mimořádným smyslem pro ironii a zároveň se schopností pojmenovávat věci tím nejotevřenějším stylem - pro některé čtenáře možná až v dávce nestravitelné (podobně asi jako v současném Česku humor Ester Kočičkové). Takhle vysvětluje Mošeho dilema s tím, že má dvě holky:
Mošeho problém se vtipně podobal problému disentu v kapitalistické společnosti. Jak konstatovali mnozí levicoví kritici, kapitalismu se odporuje velice obtížně. O vysvětlení se mezi jinými pokusil i Antonio Gramsci. Antonio Gramsci byl italský marxista... Antonio v podstatě říkal, že s nikým ani nehne, když člověk nesouhlasí s kapitalismem. Kapitalisti to nastrojí tak, aby si toho nikdo nevšiml. Já mám ale na to, proč s nikým nepohne, když někdo napadá kapitalismus, jiný názor. Člověk vždycky vypadá jako pozér. Pokud je bohatý a stěžuje si, okolí ho považuje za pokrytce. Je-li chudý a stěžuje si, ostatní ho pokládají za závistivce. Jestliže si tedy Moše naříkal, že trojice není ideální, i vy byste ho podobně nařkli z pokrytectví...
Nebo ne? A s kapitalismem jste na tom jak? Jako Moše s trojkou?
Adam Thirlwell: Politika
Přeložila Petra Kůsová
Argo 2005
220 stran, cena neuvedena