Článek
Proč právě oni?
Patří k mým nejoblíbenějším autorům, často je na svých koncertech hraji, takže to byl přirozený výběr.
V Americe jsem se setkal s mnohem větší motivací studentů. Prostředí je ovlivňuje v tom směru, že se sledují navzájem, těší se z úspěchu druhého, chtějí sami něčeho dosáhnout, takže je nikdo nemusí nutit
Jak dlouho spolupracujete s klavíristou Miroslavem Sekerou, s nímž jste točil?
Již dva roky, většinu komorních koncertů máme spolu. Mirek začínal původně jako houslista a rozumí houslistům velice dobře. Je to skvělý komorní hráč.
Váš tatínek je známý cellista, dlouholetý člen České filharmonie. Kolik Špačků hraje nyní ve filharmonii?
Dva, ale třetí, můj mladší bratr Petr, cellista po otci, nyní občas hostuje jako člen Akademie České filharmonie pro mladé hráče. V orchestru se začíná mluvit o špačkovském klanu.
Váš nástup na post koncertního mistra byl na začátku pro vás důležitého roku, během kterého jste ještě uspěl v Bruselu v soutěži, natočil desku a stačil se oženit…
Byl to skutečně nabitý rok plný milníků a jsem rád, že to je úspěšně za mnou.
Poznal jste důkladně české i americké školství. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Řekl bych, že rozdíl není v úrovni pedagogů, všude jsou špičkoví odborníci, ale v přístupu studentů. V Americe jsem se setkal s mnohem větší motivací studentů. Prostředí je ovlivňuje v tom směru, že se sledují navzájem, těší se z úspěchu druhého, chtějí sami něčeho dosáhnout, takže je nikdo nemusí nutit.
Studoval jste i v New Yorku u slavného Itzaka Perlmana. Jaké to bylo?
U Perlmana jsem studoval ve svém magisterském programu a věnoval se mi hodně. Jeho zkušenosti z pódia jsou ohromné.
Kdo ze světových houslistů vás nejvíce ovlivnil?
Určitě David Oistrach, rád poslouchám i Maxima Vengerova či Gidona Kremera.
Co bylo loni v Bruselu v nejslavnější houslové soutěži na světě nejnáročnější?
Psychicky se připravit na finále. Jste tam týden zavřený v domě stranou a nemůžete mezi lidi. Musíte nastudovat jednu novou skladbu a já to měl o to horší, že jsem byl od začátku s číslem jedna, takže jsem vždy hrál první. Vědomí důležitosti finále asi u mě způsobilo velký stres.
Ale laureátství jako finalista máte, takže jste jediným českým houslistou, kterému se to zatím podařilo.
To ano, a protože to byla asi poslední soutěž, kterou jsem absolvoval, tak to bylo vlastně dobré rozloučení. A získal jsem i nový management a jsem nyní u jedné agentury spolu s Němcem Frankem Peterem Zimmermannem.
Na jaké hrajete housle?
Na housle od Jean-Baptisty Vuillauma z roku 1855, které jsem objevil náhodou v New Yorku. Jsou doslova dvojčetem houslí, na které jsem hrál předtím. Ale musel jsem je vrátit, jelikož byly půjčené. Tyto jsou sice nesmírně drahé, takže na ně mám hypotéku na deset let splácení. Ale je to splnění mého snu.