Článek
Vaše knížka se jmenuje Noci, noci. Žijete víc v noci než ve dne?
Vstávám pozdě a chodím spát pozdě, dá se tedy říct, že žiju víc v noci. Noční život je zajímavější, je dobou večírků, divadelních představení, dobou setkání, intimnosti nebo rozjímání. Den je převážně časem rozumu a noc časem smyslů. Také v mé knížce se posouvá děj hlavně v noci a ve tmě - proto ten titul.
Doposud jste psala poezii, vydala jste dvě knížky básní. Proč jste najednou sáhla po próze? Co vám dává navíc oproti poezii?
Chtěla jsem tentokrát zachytit své zážitky v podobě děje, příběhu. K tomu není v poezii dost prostoru, tam zachycuji vnitřní děje. I v básních jsem sice vycházela ze svých zážitků, ale tam byly skryté. V próze jsem daleko osobnější, píšu o konkrétních lidech a jejich činech.
V jakém období prózy vznikaly?
V rozmezí let 2001 až 2003.
Do jaké míry se při psaní stylizujete, kolik z napsaného je pravda a kolik fikce?
Každý psaný projev v sobě obsahuje stylizaci, takže v tomto smyslu se samozřejmě stylizuji. Vycházím z popisu pravdivých událostí a podle potřeby je dotvářím. Fikce je třeba to, jaký význam těmto událostem podsouvám, jak je vidím. Fiktivní jsou také jména osob nebo jsou změněné okolnosti děje, abych alespoň částečně zamlžila skutečné postavy. Nicméně každý se v textu pozná a všichni, kdo v knížce vystupují a už o sobě nebo o svých přátelích četli, jsou na mě pěkně naštvaní.
A co román nebo novela? Troufla byste si na rozsáhlejší text?
Co to znamená troufla? Ta otázka podsouvá dojem, že román je něco víc než povídka a že snad autor nejdřív musí dokázat, že má na povídky, než si smí troufnout na román. S tím nesouhlasím. Ostatně některé z těch delších povídek se dají označit za novelky, takže já už jsem si "troufla". A podle toho, jaký budu mít příště materiál, budu psát buď dlouhé, nebo krátké texty.
V poezii vás dlouho inspirovalo dílo Thomase Bernharda, kdo je to teď - v próze?
Bernhard mě svojí divadelní hrou Ritter, Dene, Voss inspiroval k napsání jednoho básnického cyklu a jeho knihy mě inspirují stále, v próze je tedy jedním z mých vzorů právě on. K napsání jedné z povídek mě inspirovala kniha Gabriela Garcíi Marquéze Podzim patriarchy. K jiným povídkám zase Ingeborg Bachmannová nebo Judith Hermannová.
Oslovuje vás nová současná česká literatura? Ke komu máte blízko?
Čeští autoři mě nevzrušují tolik jako zahraniční. Ale čtu ráda knihy autorů, které znám osobně, což beru jako jiný druh poznávání toho člověka a rozhovoru s ním.