Článek
V písni Už pohřbili mě stokrát se vyrovnáváte s tím, že vás před časem označili za zombie českého popu.
Je to píseň o tom, jak mě pohřbívali stokrát, já ale stokrát vstal, a bude-li co zpívat, budu vstávat dál. To srovnání se zombie beru s nadhledem, necítím se ukřivděný. Je to vlastně taková hra. Někdo mě tak nazval a já mu odpovídám: "Ale to mramorové víko se dá odsunout, jsem starý zručný zombie, mám dobrý výcvik z Abbey Road." Michal Horáček napsal velmi vtipný text.
Proč se do textů po mnoha životních zkušenostech konečně nepustíte i vy?
Zůstávám pouze obdivovatelem lidí, kteří dokáží dobrý text napsat. Dostat do něho smysl, který posluchače chytí, osloví nebo dojme, je velký kumšt. Já to neumím.
Pro nahrávání nové desky jste si vybral několik nových spolupracovníků. Co vás k tomu vedlo?
Kdybych neměl pocit, že se našlo minimálně dvanáct dobrých a pravých autorů, kteří se mnou vytvoří hudební i textovou výpověď, raději bych desku nenahrál a čekal dál. Vedla mě k tomu touha mít dobrý tým.
Čím vás ti noví oslovili?
Například Adama Suchého, který napsal text k písničce Ženy, které nemůžeme mít, jsem v životě neviděl. Setkat bychom se měli až dnes večer na křtu. Napsal text, který byl rytmicky naprosto dokonalý, a zaujal mě také slogan. Okamžitě jsem věděl, že je to obrovské téma. Denně přemýšlím o tom, jak je pro muže přitažlivé, že na různých party, rautech nebo setkáních potkává ženy, o nichž ví, že je nemůže mít. Mám rád neožvýkaná témata.
Filip Gondolán a Egon Horváth mi napsali skladbu V rytmu samby, což je skutečně brazilská samba, ovšem směřuje k takovému gypsy jazzu. Zajímavá věc. Původně ani nebyla pro mě. Gondolán mi ji zahrál u sebe doma, trochu ji pak upravil a následně jsme si do ní začali vymýšlet jazzové pasáže. Komukoli ji pustím, je příjemně překvapen. Toho jsem chtěl docílit. Posunul jsem se dál a nabízím něco nového.
Leckoho jistě překvapí i píseň Vázat se, stoupat, která je na albu Oskara Petra Fabrica Atomica. Proč jste se rozhodl ji přezpívat po svém?
Oskar Petr mi už pár skladeb v minulosti nabízel, ale já je dosud odmítal. Jednou jsem si pustil jeho loňské album, a jakmile ta písnička zazněla, hned mi začala evokovat rockově-bluesové, přitom melodické zpívání z konce šedesátých let, které jsem měl rád. Zavolal jsem mu, jestli by neměl nic proti tomu, kdybych tu skladbu uvedl na svém albu ve vlastní verzi. Velmi se divil. Myslím si, že etablované autory by vůbec nenapadlo pro mě takovou písničku napsat.
Proč jste na desku kromě písně Oskara Petra nenazpíval žádnou coververzi?
Protože doba je dnes velmi rychlá a informace přicházejí bleskově. I malé děti znají všechny hudební novinky. Kdybych se rozhodl pro sebevětší hit, tak než bych dostal povolení, že jej mohu zpívat česky, než by došlo k produkci a než by se nahrávka vydala, byl bych s tím zpožděním trapný. Kromě toho, co mohu na převzatých skladbách vylepšit? Mohu je zazpívat jinak, pravda, ale proč bych to dělal? Raději se jimi nechám inspirovat a napíšu si písničku v podobném duchu sám. Na nové desce jsem to udělal dvakrát, na předešlé Pokaždé třikrát.