Hlavní obsah

Karamazovi: Dostojevskij oděný do atraktivního pláště

Právo, Věra Míšková

Předlouhá byla zatím poslední cesta Bratrů Karamazových na filmové plátno. Sto let poté, kdy je F. M. Dostojevskij napsal, proslavil je u českého publika Evald Schorm dramatizací pro pražské Divadlo Na Zábradlí.

Článek

O další čtvrt století později nastudoval podle této dramatizace Lukáš Hlavica inscenaci, která se v pražském Dejvickém divadle hraje už osmou sezónu, a posledním v řadě hlavních tvůrců nového českého filmu Karamazovi je scenárista a režisér Petr Zelenka, který unikátní divadelní adaptaci literární předlohy dovedl do filmového tvaru.

Dostojevského duch žije

Budiž hned úvodem řečeno, že duch Michaila Fjodoroviče, ani duch Dejvického divadla se mu při tom nevytratil, naopak, obojí dostalo nové souvislosti a nové, filmové kvality. 

Děj je situován na alternativní divadelní festival pořádaný v obrazově i inscenačně atraktivním prostředí oceláren v polském Krakově. Tam odjíždí soubor Dejvického divadla s hrou Bratři Karamazovi a v tovární hale, kde se ještě trousí dělníci a údržbáři, před nimi rozehrávají jednak generální zkoušku nadcházejícího představení, jednak své drobné civilní příběhy.

A jako most se nad tím klene drama jednoho z diváků, milujícího otce, který prožívá osudovou tragédii tváří v tvář představení, jehož tématem je vyšetřování otcovraždy.

Děj na improvizovaném jevišti a v příležitostném hledišti se prolíná způsobem, při němž až přeběhne mráz po zádech. Lehkost, která provází první část filmu – běžný divadelní zájezd na festival má zprvu podobu výletu, je plný fórků, lehkého porýpávání i typických zelenkovských nápadů – se postupně vytrácí a s postupujícím dějem představení houstne i atmosféra v hale a v zákulisí.

Děj na improvizovaném jevišti a v příležitostném hledišti se prolíná způsobem, při němž až přeběhne mráz po zádech.foto: Právo/Film Karamazovi

Zelenka opět naplno využívá princip mystifikace: hranice mezi pocitem, že kolem Dostojevského sledujeme hraný dokument, a vědomím, že jde o plně fabulovaný film, je podobně tenká jako v Roku ďábla.

Ale zatímco tehdy podporovala především humor filmu, tentokrát jde neméně zábavně na pomoc jeho napětí, a to jakýmsi pro diváky bezděčným posílením detektivní roviny: vedle sledování vyšetřování zločinu se vkrádá pátravý pocit, jak to vlastně všechno je, zda ve skutečnosti existuje takový festival, pokud ano, jestli na něm Dejvičtí byli apod.

Zelenka je originální a nenudí

Do popředí však zároveň čím dál silněji vystupují myšlenky podstatné nejen v době Dostojevského. Zelenka na aktualizaci Bratrů Karamazových ani v nejmenším netlačí, přesto jen trochu vstřícný divák vycítí současnost v až překvapivé naléhavosti (pokud může ještě vůbec něco člověka žijícího tady a teď překvapit).

Čeho všeho jsme schopni, nakolik dokážeme nést odpovědnost za svou víru a za slova, která hlásáme. Kde jsou hranice morálky a kdo je stanovuje. Na to i mnohé další se v působivém propojení s Dostojevským ptá prostřednictvím filmu jako celku především Petr Zelenka.

A i když zajisté není první, kdo se na tyto věci ptá, činí tak velmi originálně, což je podstatné i z toho prostého důvodu, že nenudí.

Herci nezklamali

Výtečné jsou herecké výkony celého souboru. Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub a Lenka Krobotová mají za sebou osm úspěšných let se svými divadelními rolemi, a přesto dokázali hraní přizpůsobit filmovému způsobu vyprávění (což se sice popravdě řečeno dalo od tohoto hereckého týmu očekávat, ale přesto je příjemné zjištění, že nezklamal).

Také Michaela Badinková, která jediná z hlavních postav divadelní představení nehraje, zapadla herecky mezi stmelený kolektiv výborně.

Upoutávka na film Karamazovi (v kinech od 24.4. 2008)Autor: Karamazovi.cz

Zelenka s kameramanem Alexandrem Šurkalou se hodně soustředili na to, aby filmový divák neměl pocit záznamu divadelního představení, a podařilo se to skvěle – atmosférou prostředí, přesným snímáním detailů, celkovou obrazovou koncepcí.

Opomenout nelze ani hudbu Jana A. P. Kaczmarka, polského oscarového skladatele, žijícího v USA, který filmu posloužil v nejlepším smyslu toho slova.

Což lze nakonec říci o všech – Karamazovi jsou jedním z těch vzácných filmů, které působí jako skutečně kolektivní dílo, u něhož šlo všem především o celkový výsledek. I proto je považuji za zatím největší událost filmového roku. A také proto, že vážné téma, navíc klasiku, předkládá velmi přitažlivou současnou formou.

Karamazovi

ČR/Polsko, 2008 Režie a scénář: Petr Zelenka, kamera: Alexandr Šurkala, hrají: Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám