Hlavní obsah
Demo Crew, zleva Program, Kapitán Demo a Givi Kross. Foto: Lucie Levá

Kapitán Demo: Prachy nejsou problém, ale jdeme krůček za krůčkem

Loni na konci roku vyšlo nové album excentrického českého rapera Kapitána Dema. Dostalo název Mládí v trapu a zavádí posluchače do svérázného světa umělce, který na české hudební scéně platí za zjevení posledních let. Sám Kapitán Demo a jeho pódioví kolegové Givi Kross a Program, říkající si takto pospolu Demo Crew, odhalili v rozhovoru pro Právo svůj svět.

Demo Crew, zleva Program, Kapitán Demo a Givi Kross. Foto: Lucie Levá
Kapitán Demo: Prachy nejsou problém, ale jdeme krůček za krůčkem

Ten má svou řeč, je to v něm nesmírně zábavné, poučné, a přitom i krajně nebezpečné. Je zkrátka jiný, a tak je třeba celý rozhovor brát.

Kapitán Demo zaujal už svým albem Demolice v roce 2012. Jeho sláva poté stoupala až k dnešní pozici milovaného zábavného bohatého a nekompromisního rapera. Tušil jste, že si vás hudební fanoušci tak oblíbí?

Kapitán Demo: Věděl jsem to, všechno bylo připravený. Existuje i scénář toho, co se bude dít v následujících letech. Je to boďák, o kterym by se dalo normálně říct, že ho píše sám život. Ale ve skutečnosti o něm rozhoduje vědma. Všechno jsem věděl, všechno vím a všechno je tak, jak má bejt.

Na vašem novém albu hovoří vědma Jolanda. Je to ta vaše vědma?

Kapitán Demo: Ta to neni, ale na albu její hlas je, to je fakt. Při nahrávání skladeb používáme hlasy jako hudební nástroj. Když můj producent Jirka Burian skládal, použil hlasy, který mu přišly pod ruku, aniž by věděl, o čem to nakonec bude. Tvar jsme tomu dali až my, tedy Demo Crew.

Měnil se během času nějak váš postoj k hudbě a k celému projektu?

Kapitán Demo: Jakmile jsme zjistili, že věci fungujou tak, jak by fungovat měly, přizpůsobili jsme se tomu zprvu možná trochu odvážnýmu plánu tim, že jsme měli skrytou radost. Všichni v Demo Crew jsme už mimo hudbu všechno dokázali. Máme za sebou velký úspěchy v byznysu a víme, že všechno je možný. Jakmile má člověk na účtu první miliardu, přijde mu, že život je jednoduchej a v podstatě nudnej. A tak jsme si řekli, že bysme mohli udělat nějakej úspěšnej hudební projekt.

Nikdy předtím jsme neskládali písničky ani nepsali texty. Neumíme zpívat, neumíme na nic hrát a to nám připadlo zajímavý. Chtěli jsme zase zkusit něco, co nám nejde. Věděli jsme, že to půjde pomaličku, ale směrem nahoru, že budeme muset jít krůček za krůčkem. Díky tomu si teď zase připadáme jako normální lidi, což je vlastně docela… normální.

Kapitán Demo na pódiu.

Foto: Lucie Levá

Kolik peněz jste už do projektu Kapitán Demo vložili?

Kapitán Demo: Řeknu to takhle: máme možnosti na to, abychom si koupili celé město a celou hudební scénu, to umíme. Kapitán Demo je ale snad jediný projekt, ke kterýmu přistupujeme s pokorou a čestně, takže do něho peníze nevkládáme. To by nebylo ono, to by v podstatě ani nebylo fér vůči ostatním kapelám. U nás v byznysu se tomu řiká nekalá soutěž.

Takže s každym klipem chodíme za firmama a podnikatelama, vysvětlíme jim, že je nechceme koupit, ale naopak jim nabízíme peníze za to, že budou našimi sponzory.

Je to tvrdá práce, protože se tomu hodně z nich pořád diví a nechápou to. Nicméně tam, kde jsme teď, jsme za těch devět let došli takhle poctivě, protože se držíme plánu.

Upřímně řečeno, mě nepřekvapuje, že se sponzoři diví, že jim nabízíte peníze…

Givi Kross: Máme prostě úchylku na sponzory. Milujeme brandy a děláme product placement zadarmo. Jiní umělci u sponzorů žebrají, my si je kupujeme. Je to krásný pocit a funguje to.

K prvnímu lednu letošního roku máme na kontě čtyři miliardy tři sta devatenáct korun. O eurech nevím a v bitcoinech mám trochu bordel. Koupit se dá všechno, i sponzoři.

Co jsou to brandy?

Program: Dnešní doba je taková, že nestíhá dobu, která se zároveň děje. Chci tím říct, že kdysi dávno, když začínala elektřina, si spousta lidí myslela, že je to nebezpečný, že je to démon. A dnes je elektřina pro každýho nezbytná, nikdo by se bez ní neobešel. A totéž jsou brandy. Za deset let tady budou lidi, který bez brandů ráno nevstanou z postele.

Obecně je ale brandy něco, co se podobá whisky. Jen je to snad na bázi třešní. Mimochodem, už jsi někdy viděl, jaký to je, když se dítě škrtí zlatým řetězem?

Demo Crew, zleva Program, Kapitán Demo a Givi Cross.

Foto: Lucie Levá

Neviděl, ale nemůžu říct, že bych po tom tou…

Program: Je to úplně jinej zvuk, než když se škrtí obyčejným provázkem.

Jakou roli ve vašem projektu hraje producent Jirka Burian?

Program: Minoritní. To jsem použil slovo, co?! To si musim zapsat, protože se mi vážně líbí a v tomhle případě je navíc i výstižný, jestli mi rozumíš. Vysvětlim hned.

Kapitán Demo: Je to taková hnědá eminence. Pešák, kterej v podstatě píská, jak my skáčeme. Skládá. My se tím nechceme špinit. Ale všichni tři píšeme poezii. Ostatní udělá buď Burian, elektrikáři, nebo různý zvukaři. A potom to jde přes komise, který naše refrény a sloky schvalujou. Je to prostě proces, velká věc, obrovskej mechanismus, kterej ve výsledku generuje miliony a miliony spokojených posluchačů.

Program: Hodně zajímavej je aspekt, to je taky zvláštní slovo – aspekt, dvojsečnosti a střetu zájmů. Když se potom podíváte na výplatní pásky naší kapely, je vám jasný, že v čele komise pro refrény stojí Givi Kross. Přijde s tím, že by si přál refrén, zadá to týmu, kterej ho složí, a v čele toho týmu stojím já. Komise Giviho Krosse pak refrén schválí.

Všechno funguje v nekonečný spirále toho, že my neděláme vůbec nic, jen všechno schvalujeme, hodnotíme a negujeme. Demo Crew má asi dvanáct tisíc zaměstnanců, ale má jen čtyři lidi, kteří o všem rozhodujou. Nás čtyři.

Kapitán Demo: Je to něco jako firma. Projekt Kapitán Demo řídíme jako firmu.


Lidé na vašich koncertech bývají velmi často šokováni tím, co se děje na pódiu. Chcete je šokovat?

Kapitán Demo: Nikdy jsem si nevšim, že by byli šokovaný. Na našich koncertech lidi stojí, zpívaj s náma, tleskaj, zouvaj si boty, mávaj nad hlavama kreditkama, maj husí kůži a tak… Všechno jede podle plánu, kterej máme.

Program: Nikdy jsem neviděl šokovanýho člověka. Jen jednou, ve Vatikánu, když jsme tam přijeli a měli jsme na sobě masku úplný nahoty. To byli lidi dost šokovaný.
Kapitán Demo: Nedávno jsme nechali před klubem Roxy v Praze zmizet naši helikoptéru. A je fakt, že to lidi šokovalo, to jo. To je to kouzlo, co my dokážeme.

Chodí za vámi do zákulisí fanynky?

Kapitán Demo: Teď budu mluvit za sebe. Holky mě nikdy nezajímaly, protože jsou moc čitelný. Vidim holku a přesně vim, že má na sobě svetr, pod ním tričko, pod ním podprsenku a pod ní kůži, plíce, vnitřnosti, a to je nuda. Mnohem víc mě fascinujou koně. Nikdo například dodnes nepřišel na to, z čeho kůň je, proč neustále někde lítá nahatej a nikdo se tomu nediví.

Ale je pravda, že po koncertech za náma choděj lidi a dolejzaj. Chtěj se vyfotit, chtěj podpisy, a já vlastně ani nevim proč. Někde to museli vidět.

Givi Kross: Za mnou chodí holky hodně. Vždycky je vezmu, posadím do dodávky a nechám odvézt na hotel, aby se vyspaly. Je jich strašně moc. Navíc teď zrovna rozjíždím obchod s bílým kuřecím masem, takže na holky nemám čas.

Program: Nechci, aby to vyznělo zpupně, což je taky hezký slovo – zpupně. Jsem ale krásnej takovym tim způsobem, kterej funguje na holky i kluky. Mám strašně moc holek, který po mně jedou, a mám i strašně moc kluků. Vždycky když se mi nahrnou do šatny, zamknu je tam a zhasnu.

Nejdřív slyšim, že jsou hysterický, ale po hodině a půl se ze strachu různě spárujou a začnou se milovat. Díky tomu vzniká po každym našem koncertě třicet až čtyřicet novejch vztahů a manželství. Je to jedna z nejbohulibějších činností, který na tomhle světě dělám.

Kapitán Demo: Zrovna chystáme turné, který bude probíhat od ledna do prosince. Začne v Honolulu, pak je tam nějaký Brno, Japonsko, Mezopotámie, a všechno končí v prosinci v pražskym Foru Karlín. Turné se jmenuje Česko umíme Tour 2019. A kromě toho píšu pohádku, o který si myslim, že hodně věcí na hudební scéně změní.

Bude k přečtení na Instagramu?

Kapitám Demo: Celá bude na Instagramu. Bude se jmenovat Alenka v druhý říši divů a je vlastně celá o Instagramu. My se tomu nevysmíváme. Instagram je pro nás něco jako Intergram, jen se v něm změnily tři písmena.

A je to taky platforma, něco jako stůl. Co na ten stůl dáme, to tam je, a to taky jednou zmizí. To dokážeme.

Kapitáne Demo, kolik je vám vlastně let?

Kapitán Demo: Jsem ageless, jakože bezvěk. Nezajímá mě moje pohlaví a nezajímá mě čas. Byli lidi, který se pokusili přijít na to, kolik mi je. Nikomu se to ale nepovedlo. Mě to nezajímá. Jen to má tu nevýhodu, že nikdy nemám narozeniny, takže je mám vlastně pořád.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků