Hlavní obsah
Luděk Randár jako služebník boží Flóra Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Je třeba zabít Sekala uvádí zlínské divadlo

Deset Českých lvů je dosud nepřekonaným rekordem. V roce 1998 je získal film Je třeba zabít Sekala Vladimíra Michálka podle scénáře buřiče Jiřího Křižana. Pro divadlo příběh o vinách zdánlivě jen spořádaných a zbožných sedláků z Hané za protektorátu, satanského titulního vyvrhele z jejich společenství a jednoho Valacha na útěku před gestapem, ke všemu luterána v katolickém prostředí, zpracoval Martin Františák.

Luděk Randár jako služebník boží Flóra Foto: Jiří P. Kříž, Právo
Je třeba zabít Sekala uvádí zlínské divadlo

V české premiéře ho na scénu Městského divadla Zlín uvedl Petr Veselý. Jako by baladické téma individualizovaného hrdinství, vynutitelnosti pomsty a vůle zůstat svobodným v pokřivené době a v komunitě, ve které se tradice devatenáctého století definitivně utápí v moři nastupujících totalit věku dvacátého, sklenulo dramaturgický oblouk až k antické tragédii: od pozoruhodné Františákovy Maryši, imobilní kritikou trestuhodně nedoceněného Pitínského Roku na vsi ve Zlíně, a od stejně tak opomenuté Rychlíkovy Gazdiny roby v Brně.

Není to jen tím, že se venkovským tématům na Moravě daří. Vždyť právě Je třeba zabít Sekala nabízí ingredience univerzálnější. Předznamenává před závorku, obepínající neuvěřitelně drsné a rozporuplné osudy, zhoubnost předsudků, jež ústí do ideologických pastí rozsévajících nenávist, hoře a konec člověčenství.

Divadlo je bohatší o stylizaci a symboly

Františákova adaptace a Veselého nastudování vychází z možností divadla. Nemůže napodobit věrohodnost filmového obrazu, je ale bohatší o stylizaci, ornamenty a symboly, v nichž je s filmem společný jen sedlácký chór - dvanáct morálně padlých apoštolů. Kovář Jura Baran (Radovan Král) zastupuje neútrpné vykupitelství oběti.

Ve shodě s dávnou esejí Milana Kundery o pramenech moravského folklóru (in Žert) postavili choreografii – od barbarských rituálů až k jejich verbuňskému vyústění Pod šable – Hana Geržová a Petr Nůsek; s dráždivými hudebními výzvami Mikiho Jelínka.

Využil k rytmizaci napětí v příběhu i dupání a bušení do bubnů lidských těl. Mimořádně ďábelskou postavou je Ivan Sekal v znamenitě expresívním, promyšleném hereckém projevu Zdeňka Juliny. Parchant bez morálky.

Síla zla je v tom, že postrádá cit

Vždy na straně zla, jehož síla je v tom, že postrádá cit. Proti tomu se postaví i zprvu bezradný, avšak hluboce lidský Páter Flórá Luďka Randára. V dějinné řadě dozajista oběť příští…

Bude Veselého opus další inscenací, která zpochybní chabé povědomí a hierarchizaci skutečných kvalit současného divadla poměřovaného jen Cenami Alfreda Radoka?! Do Prahy se složitá konstrukce scény Milana Popelky s rampou a točnou nevejde.

Celkové hodnocení: 90 %

Městské divadlo Zlín - Jiří Křižan: Je třeba zabít Sekala

Divadelní adaptace Martin Františák. Rrežie Petr Veselý, dramaturgie Miroslav Ondra, scéna Milan Popelka, kostýmy Hana Holcmanová, hudba Miki Jelínek, choreografie Hana Geržová, pohybová spolupráce Petr Nůsek

Česká premiéra 19. března, psáno z reprízy 23. března 2011.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků