Hlavní obsah

Hudba olympiádě

Právo, Jaroslav Špulák

Olympijské hry jsou v době odhalování dopingů a úplatkářských afér nevinnou zábavou, při které jde tak trochu o výsledky, ovšem především o co nejlepší obchod. Hudební průmysl je v tomto ohledu zručný, a tak není divu, že se pár dnů před zapálením olympijského ohně objevila na trhu tři alba s "oficiální olympijskou hudbou".

Foto: Jan Zavřel

Kdo se bojí postele

Článek

Na tom nejméně zajímavém The Greekspirit Collection vyškrábli své pokusy řečtí umělci v čele s Vangelisem, Yannim či Chrisem Spheerisem a zaplácli jimi skoro pětasedmdesát minut.

Mnohem oficiálněji se tvářící kolekci Harmony tvůrci zkompilovali z prověřených skladeb v podání Maksima, Sarah Brightmanové, Vangelise či Placida Dominga. Protože se jedná o klasické album stylových tutovek v provedení hvězd, které respektovat je "in", bude se dobře prodávat!

Ústředním hitem olympiády by měla být směska Unity, na níž jsou písničky v podání umělců z různých hudebních zákoutí spojených za účelem realizace nějaké pozoruhodnosti. Většinou jde o podivně nezáživné písničky s trochu politickým podtextem (i textem) a krátkým poločasem rozpadu.

Olympiáda je velká věc, na kterou přijede spousta lidí s plnými kapsami peněz lačnících po suvenýrech. Na charitu, jak na albech stojí psáno, určitě taky něco zbude.

Nedej ale bože, aby se některý trenér rozhodl motivovat oficiální olympijskou hudbou své svěřence. Vzhledem k utahanosti většiny písniček by pravděpodobně upadli do letargie a skončili v lepším případě na marodce.

Pokud by oficiální olympijská alba měla předvídat průběh her, těšme se na soutěže pomalé, bez rekordů a pro pobavení lidu obšťastněné nějakým tím dopingem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám