Hlavní obsah

Hra o emancipování ženy na motivy Karolíny Světlé

Právo, Jiří P. Kříž
PRAHA

Člověk by si řekl, že májovci, tedy lidé kolem Nerudova a Hálkova almanachu Máj (1858), nemohou už zaujmout současníky, stíhané jinými problémy. Volba Kříže u potoka Karolíny Světlé mladou hereckou družinou kolem režiséra Pavla Ondrucha s dramaturgyní Kristýnou Čepkovou byla proto překvapivá.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Klára Klepáčková (děvečka Mařička), Jiří Suchý z Tábora (Štěpán Potocký).

Článek

Na druhé straně: Čím se liší emancipační snahy žen v obklopení maskulinní společnosti ve slovanském, pobaltském i románském, neřkuli pak v arabském světě, od prvních záblesků, které k nám vnesly Božena Němcová a její následovnice, k nimž Světlá určitě patřila?

Divousové z podhůří

Ondruchova dramatizace nejvýznamnější Karolíniny prózy z řádky jejích venkovských románů z Podještědí (Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec, a k nim povídky Skalák, Kresby z Ještědí nebo Divousové) je sympatická už od nápadu nebát se vstoupit do české literatury druhé fáze obrození. Kdo ji dneska čte?!

S dramaturgyní Čepkovou přinesl Ondruch do Divadla Na prádle na pražském Újezdu zajímavý příběh z časů, kdy se probouzející se literatura odpoutávala od idealismu Němcové k nastupujícímu realismu rozpracovanému zřetelněji Novákovou a vrcholícímu pak u Preissové a u Mrštíků...

V Kříži u potoka nadhodila Světlá častý osobní motiv: oběť ženy ve jménu vyššího ideálu a cíle. V dramatizaci se Eva (Tereza Ludvíková) snaží překonat rodovou kletbu sedláků Potockých – Ambrože (Igor Orozovič) a Štěpána (Jiří Suchý z Tábora), oněch „divousů“ s podivným vztahem k okolí, k hospodaření na statku, a zejména k ženám.

Přijďte Na prádlo

Dramatizace akcentovala osud děvečky u Potockých Mařičky (Klára Klepáčková). Do ní v současném výkladu koncentrovali autoři emancipovanost naruby; ničivý náboj ženy bez závazků, bez morálky, bez osobní a společenské citlivosti ústící do zhoubné frivolnosti a otrocké volnosti.

Sexteto postav je naplněno mladičkou vdovou po mlynáři Zuzanou (Nikola Bartošová) a matkou Potockých Johanou (Eva Spoustová). Obě jsou spíše mostem k zmíněnému idealismu s vizionářským naplňováním předtuch, kleteb, kontrastů víry a životní reality.

Scénická a kostýmová minimalizace Karla Čapka, režijně dobře připravené přestavby prostředí, silný, aktuální příběh. Stojí za to zabloudit do Divadla Na prádle. Do malé, ale zajímavé scény obohacující pražskou divadelní nabídku.

Související témata:

Související články

Sexmise ožila v pražském Divadle U Hasičů

V poslední době se stalo módou převádět divácky úspěšné filmy na divadelní scénu. Po Limonádovém Joeovi či Adéle, co ještě nevečeřela, přišla na řadu kultovní...

Výběr článků

Načítám