Hlavní obsah
Štefan Margita a Hana Zagorová nahrají před čtyřmi koncerty společné album. Foto: Anna Kovačič

Hana Zagorová a Štefan Margita: Oba máme moc rádi šanson

Seznámili se před třiceti roky a od té doby jsou spolu. Během těch let však nikdy na pódiích nespolupracovali. Změní se to až letos. Popová zpěvačka Hana Zagorová a operní pěvec Štefan Margita vyrazí na čtyři společné halové koncerty. Představí se 12. září v Ostravě, 19. září v Pardubicích, 26. září v Brně a 3. října v pražské O2 areně.

Štefan Margita a Hana Zagorová nahrají před čtyřmi koncerty společné album. Foto: Anna Kovačič
Hana Zagorová a Štefan Margita: Oba máme moc rádi šanson

Proč jste se dosud společnému koncertování bránili?

Zagorová: Protože jsme se obávali toho, že by spojení našich žánrů v jeden program lidé nemuseli přijmout. A také proto, že se to nabízelo, a bylo by to tedy příliš očekávatelné.

Nemusí být totiž pravidlem, že lidé, kteří spolu krásně žijí, mohou i krásně spolupracovat. Každý z nás se věnoval svému žánru a všechno bylo podle mě v pořádku. Nedávno mi ale nápad vystoupit společně zavoněl. Řekla jsem si, že čtyři koncerty by mohly být hezké a třeba i nezapomenutelné.

Jak moc spolu doma diskutujete o hudbě?

Margita: Tento druh spolupráce mezi námi fungoval vždycky. Když například dostanu nabídku na nějakou roli a pomýšlím, že ji přijmu, Hanku to velmi zajímá. Zvláště když je to role nová. Ptá se, jakou mám o ní představu, proč ji chci vzít a podobně.

Stejné je to, když Hanka přijde s novými písněmi a učí se je. Poslouchám ji při tom z vedlejší místnosti. Je zajímavé, že často už v této fázi cítím, která písnička se bude lidem líbit. A když potom posloucháme první studiovou nahrávku, jsou to nádherné chvíle.

Opravdu poznáte už v zárodku, která skladba bude populární?

Margita: Zpravidla ano. Když Marek Ztracený poslal Hance písničku Já nemám strach, zpívala ji pořád dokola. Že to bude šlágr jsem poznal podle to ho, že jsem byl druhý den doma sám a mimoděk si ji začal zpívat. Jsem si jist, že jsem zcela normální posluchač pop mu sic, a není tedy důvod si myslet, že písnička nebude fungovat i na jiné.

Zagorová: Já si něco takového myslet netroufám. Pokud jde o mou soukromou hitparádu, řeknu si, že je to skladba, která v ní bude vysoko. Neodhadnu ale, jak ji přijmou lidé.

Je nicméně pravda, že když poslouchám Štefana, jak se učí novou roli, kolikrát si říkám, že ten který motiv je opravdu krásný, a těším se, jak bu de vypadat, až v něm bude hrát celý orchestr.

Mluvíte si vzájemně do práce?

Zagorová: Snad jen v úplném zárodku. Když už jsou věci v běhu, nezasahujeme si do nich, protože bychom mohli jeden druhého znejistět a třeba to kvůli tomu ve finále i pokazit. Před asi pětadvaceti lety jsem byla na Štefanově generálce v jednom divadle v Paříži. Když bylo po ní, požádal mě, abych mu řekla své připomínky.

Já mu upřímně začala sdělovat několik postřehů a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak strašnou věc dělám. Byly dva dny do premiéry a bylo jasné, že není možnost mnoho změnit. Tehdy jsem si řekla, že už nikdy nebudu chodit na Štefanovy generálky. Ani já bych totiž nechtěla, aby on chodil ze stejného důvodu na mé. Poslední fázi si musí zvládnout každý sám a připravit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Štefan Margita a Hana Zagorová

Foto: Anna Kovačič

Pochybujete ještě někdy sami o sobě?

Margita: Já ano. Myslím si, že je to běžná součást tvůrčího procesu. Mám třeba osmihodinovou zkoušku, po které přijdu unavený domů a vím, že se mi na ní moc nedařilo. A že se nedařilo ani režisérovi, nebyl dobrý kontakt s dirigentem a kolegové měli špatnou náladu.

Snažím se to pak na další zkoušce napravit, a ono se to opět nevede. V tu chvíli se zamýšlím nad tím, kde je chyba, tedy pochybuji.

V londýnské Covent Garden jsme před dvěma lety zkoušeli s úžasným polským režisérem Krzystofem Warlikowskim Janáčkovu operu Z mrtvého domu. Dlouho to bylo, řekněme, divné.

Všichni jsme to cítili, ale nikdo o tom nechtěl mluvit. Po třech týdnech nám Warlikowski řekl, abychom zapomněli na všechno, co jsme dosud dělali, že na to půjdeme jinak. Zásadní změny, které provedl, přispěly k tomu, že vznikla světová inscenace.

Na jaké hudbě se spolu shodnete?

Margita: Oba máme moc rádi šanson. Když ho slyším zpívat Hanku, vždycky zpozorním, protože ho interpretuje s úžasným citem a vášní. Má ve svém repertoáru písničku On je někdo s nádherným textem Zdeňka Borovce. Nechce ji ale na koncertech zpívat, protože by prý u publika neměla takový úspěch. Takže si ji pouštím z desky, naštěstí ji Hanka nahrála.

Zagorová: Mé publikum ode mě očekává jiné písně. Chce slyšet šlágry, které zná z rádií a provázejí jeho život. Proto zpívám méně šansonů, i když je, jak řekl Štefan, mám moc ráda.

Štefane, vy jste přece také nahrál šansonové album. Jmenuje se Mapa lásky a vyšlo v roce 2018. Natočíte další?

Margita: Další album natočím, ale nebudou na něm šansony. To už mám za sebou. Příští rok nahraju desku s velkými vánočními šlágry, ne ale těmi nejznámějšími. Budou na ní i novinky.

Zagorová: Je škoda, že se Štefan nechystá nahrát další album se šansony. Zpívá je totiž báječně.

Budete je zpívat i na čtyřech společných koncertech?

Margita: Ano, dojde i na ně. Každý také zazpíváme nejpopulárnější písně ze svého repertoáru. Já ale kromě jedné skladby nebudu zpívat operní repertoár, protože si myslím, že se do hal na koncert s tak výraznou popovou zpěvačkou nehodí. Budeme samozřejmě zpívat i duety a pozveme si hosty, jejichž jména zatím neprozradíme.

Zagorová: Na prvním koncertě v Ostravě bude premiérově v prodeji naše nové společné album. Nahrajeme na ně duety, které pak budeme také zpívat.

Bude následně vaše koncertní spolupráce pokračovat?

Zagorová: Nebude. Ty čtyři koncerty bereme jako společný výlet, jako něco, co je pro nás zvláštní. Nechceme z toho ale udělat tradici.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků