Hlavní obsah
Pohled do pražské expozice Fundamenty a sedimenty Foto: Peter Kováč, Právo

Fundamenty a sedimenty jsou vystaveny v Městské knihovně v Praze

V Městské knihovně v Praze najdou diváci do 1. května mezigenerační výstavu současného českého výtvarného umění s mnohoznačným názvem Fundamenty a sedimenty.

Pohled do pražské expozice Fundamenty a sedimenty Foto: Peter Kováč, Právo
Fundamenty a sedimenty jsou vystaveny v Městské knihovně v Praze

Na jejím počátku stál nápad šéfkurátora Galerie hlavního města Prahy Karla Srpa oslovit mladého historika umění, který by se svýma očima, nezatíženýma nejrůznějšími vazbami i zásluhami z minulosti, podíval na české umění začátku nového století, na tvorbu v rozmezí od čerstvých absolventů výtvarných škol až po žijící klasiky.

Petr Vaňous, který Srpovu výzvu přijal, vybral určitý segment současné produkce. Jeho výběr byl dán zájmem o tvorbu, která řeší „čistě“ výtvarné problémy, jako je vztah barvy k ploše a prostoru, rytmus opakování tvarů, optické iluze i geometrické kalkulace, hudební skladba tónů, abstraktní symboly a znaky.

Obrazy a sochy bez příběhu

Záměrně tu není žádný obraz nebo socha, které by vypravovaly příběh, takže zájemce o ikonografii tu přijde zkrátka. Ale naštěstí Fundamenty a sedimenty nejsou ani v Česku tak oblíbenou konceptuální hrou výtvarných teoretiků-filozofů.

Na Petru Vaňousovi je patrné uměleckohistorické školení čili hluboké poznání výtvarné minulosti, které by mělo být základem pro každého kurátora současného umění, což pohříchu často není. Vaňousovi to dalo větší rozhled v hledání souvislostí.

A nutno mu přiznat ještě jeden velký klad: cit pro tvořivé nápady. Jeho bilance v Městské knihovně není nuda. Každá místnost diváka něčím nově překvapí a nějak jinak zaujme, zejména nečekanými vzájemnými vztahy mezi výtvarníky tří generací. Napomohlo tomu i architektonické řešení Tomáše Svobody.

Navíc je zajímavé sledovat různé šikovně vybrané tematické sekce výstavy, jako je třeba „odfiltrovaný výraz“, „ostré přechody i pozvolné šerosvitné přechody“, „vizuální hříčky a mystifikace“, „mizení a odhmotňování objektu“. To vše diváka pobízí k aktivnímu hledání a objevování těchto nápadů v samotných obrazech a objektech.

Název výstavy Fundamenty a sedimenty provokuje. Divák si však nemusí lámat hlavu nad tím, kdo z umělců je pevným podložím a kdo jen naplaveninou. Název byl myšlen jinak.

Kruh, čtverec, obdélník, linie, osa, krychle

Petr Vaňous o tom říká: „Důraz je kladen na oproštěnost a reduktivnost formy a na základní obrazové a prostorové formy – kruh, čtverec, obdélník, linii, osu, krychli, kvádr, kouli, linie, horizont apod. V každém takovémto fundamentu je odhalován obsahový sediment, něco, co zde uvízlo a co má svou platnost pro sdělování nějaké situace, prostorové, obsahové, vztahové či významové.“

Jediným výrazně odlišným dílem na výstavě je film Vzpoura hraček z roku 1946. Hermína Týrlová vytvořila loutkovou „grotesku“ z období protektorátu. Výrobce dřevěných hraček udělal karikaturu Hitlera, což zahlédne gestapák, a chce ho zatknout, ale oživlé hračky vetřelce zesměšní a vyženou.

Zařazení filmu na výstavu vysvětluje Petr Vaňous jako „obsahový“ kontrast k celému projektu „čistých výtvarných forem“, ale zároveň i jako pohled do dílny umělce, kde něco vzniká, protože oživlá fantazie je hlavním motivem Hermíny Týrlové.

Jsou výstavy, kde pohled kurátora vítězí nad divákem; návštěvník výstavy si připadá jako myšlenkový trpaslík, který ve své malosti nechápe záměry výtvarného teoretika – intelektuálního obra. Tady se nikdo necítí jako vetřelec vstupující do uzavřeného a takřka nepochopitelného světa.

Fundamenty a sedimenty

Vystavující umělci: Hynek Alt a Aleksandra Vajd, Jonáš Czesaný, René Hábl, Daniel Hanzlík, Markéta Hlinovská, Monika Immrová, Vladimír Kokolia, Vladimír Kopecký, Jakub Lipavský, Jiří Matějů, Michaela Maupicová, Jan Merta, Vojtěch Míča, Josef Mladějovský, Petr Nikl, Jaromír Novotný, David Pešat, Jiří Petrbok, Ivan Pinkava, Petr Písařík, Ondřej Přibyl, Jiří Sopko, Jitka Svobodová, Robert Šalanda, Lubomír Typlt, Jindřich Zeithamml

Petr Vaňous navíc nevnucuje nikomu svůj názor, ale postavil svůj projekt tak, že vede s divákem po celou dobu souhlasný nebo i polemický dialog. Co víc si člověk od výstavy současného umění může přát?

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků