Feministky, gayové a politici třeste se, Cohen stvořil Diktátora
Už před lety mi scenárista seriálu Simpsonovi Bill Odenkirk v Praze tvrdil, že Sacha Baron Cohen je génius. Asi měl pravdu. Určitě není žádným hitem na jednu sezónu, jak mu někteří předpovídali, Diktátor je totiž stejně vtipný, ne-li vtipnější než Borat.
Hlášky na židovská témata a propracované politické narážky na USA (jeho parodie na patetické filmové projevy o demokracii je až geniální) ho skutečně přibližují k tvorbě Woodyho Allena, ač se vám to může zdát zcela nepravděpodobné. Mimochodem Allen dokonce kdysi natočil komedii na trochu podobné politické téma (Banáni, 1971), ale i oddaní ctitelé mistra z Manhattanu musí uznat, že Diktátor je lepší.
Diktátor zvítězil na své vlastní olympiádě...
Foto: Bontonfilm
Zatím nejpolitičtější Cohenova komedie postavila do středu dění severoafrického diktátora, který velmi připomíná plukovníka Kaddáfího. Ze své bizarní zemičky vyrazí na jednání OSN do New Yorku a jeho podlý strýc už plánuje převrat a dosazení slabomyslného ovladatelného pasáčka koz na jeho místo. Vražda se však nezdaří. Diktátor přežije, jenže je nucen se bez peněz a sluhů pohybovat po dnešní Americe plné feministek, bio potravin a menšin hlásících se o svá práva. Diktátor takový svět nechápe a Cohen z toho křeše tuny humoru.
Pěkné je, že všem měří stejným metrem. Poté, co přesně mířenými údery znesvětí vše, co je svaté etnickým menšinám, feministkám a homosexuálům, hned kope do hrobů starého dobrého amerického snu, do omezenosti běžných Američanů i jejich vůdců, do sentimentální břečky hollywoodského mainstreamu.
Demokracie má chlupaté podpaží
Film má přesně takovou stopáž, jakou potřebuje, udržuje vražedné tempo a je natolik nabitý nápady, že se nelze nudit. K tomu přispívá i hudba. Cohen si totiž pohrál s hity R.E.M. nebo Marvina Gaye a udělal z nich dost úchylné blízkovýchodní pecky.
Diktátor s pěstěným vousem
Foto: Bontonfilm
Hlášky o Americe prokládá i těmi pověstnými nechutnými gagy, které překračují veškeré hranice a část usedlejších diváků je pořád těžko snáší (zejména při porodu v obchodě se vyřádil).
Je dobře, že Cohen už opustil pseudo-dokumentární metodu napálení nebohých lidí na ulici a přešel k „normálnímu“ herectví. Ve filmu se tak dobrovolně objevili i Ben Kingsley, Anna Farisová, Megan Foxová a John C. Reilly, kteří ovšem zůstávají zcela v Cohenově imperátorském stínu.
Sacha Baron Cohen jako Diktátor
Foto: Reuters
Jeho diktátor generál-admirál Aladin je samozřejmě v prvním plánu šílený blb, ale Cohenovi se opět podařilo, podobně jako u Borata a Bruna, vložit do postavy i trochu dojemnosti, a proložit tak křeče smíchu i nějakou tou slzičkou.
Možná uvěříte v jeho lidskou stránku a najednou film směřuje k hollywoodskému happy-endu, ale pokud Cohena opravdu znáte, tušíte, že takovou zradu svého stylu by snad nemohl připustit a čekáte, jestli to vše sestřelí nějakým krutopřísným finálovým žertem. Jak to dopadne, se dozvíte v kině.