Hlavní obsah

Dirigent Tomáš Netopil: Stabat Mater nebo Requiem jsou skvosty

Právo, Jaroslav Špulák

Již 7. září začne festival Dvořákova Praha. Třikrát se na něm představí dirigent Tomáš Netopil, který momentálně stojí v čele Essenské filharmonie. V rodné Kroměříži se nejprve 3. září vydá po stopách Antonína Dvořáka. Se svým orchestrem a Pavel Haas Quartetem pak vystoupí 12. září a závěr festivalu bude 23. září patřit Vídeňským symfonikům, kteří pod jeho vedením zahrají díla dvou přátel v životě uměleckém i osobním, Johannese Brahmse a Antonína Dvořáka.

Foto: Petr Horník, Právo

Dirigent Tomáš Netopil je na svém působišti v Essenu velice spokojený.

Článek

Jak se ve vás vytvářel vztah k Dvořákově hudbě?

Vznikal u mě již v dětství, kdy jsem na lidové škole umění studoval hru na housle. První skladba, která mě zasáhla, byla Sonatina G dur pro housle a klavír. Je to krásný opus a je na něm kouzelné, že ho mohou hrát i děti na hudebních školách. Později jsem na konzervatoři ve studiu Dvořákových děl pokračoval.

Při interpretaci Dvořákových skladeb jste už dirigoval několik těles či hrál s mnoha dalšími muzikanty. Vnímáte rozdíl v interpretaci našich a zahraničních hudebníků?

Jde samozřejmě o to, s jakým orchestrem či s jakými muzikanty zrovna pracuju, ale drobné nuance v chápání hudby jsou. Některé věci není s českými orchestry nutné řešit. Naši muzikanti vnímají tradici Dvořákovy i české hudby, ctí ji a mají ji v krvi.

V kontaktu se zahraničními muzikanty si člověk uvědomí, v čem je pro ně Dvořákova hudba hůře uchopitelná a co jim je třeba vysvětlit. Jde o jemné odstíny frázování, vytváření drobných motivů, délku not v určitých frázích a podobně.

Aktuálně začínáte se svým essenským orchestrem zkoušet program na Dvořákovu Prahu. Co na tom bude nejtěžší?

Na svém závěrečném koncertu minulé sezóny jsem se stejným orchestrem provedl Dvořákovu osmou symfonii a v ní bylo problémů minimálně. Snad jen začátek třetí věty, ale to byl v podstatě detail.

Foto: Petr Horník, Právo

V partituře Symfonických variací, kterou představíme na Dvořákově Praze, ale asi nastane více problémů, protože i pro české orchestry je to skladba méně hraná, takže je to pro nás tak trochu výzva. Nepředpokládám ale, že bychom ji neměli zvládnout, naopak se na tu práci všichni těšíme.

Platí to, že jsou Dvořákova díla na interpretaci náročná?

Myslím si, že jsou stejně náročná, jako je třeba hudba Johannese Brahmse. Technická náročnost tkví v tom, že Dvořák rád při komponování dělal nejrůznější tonální změny, což klade velké nároky na dechové nástroje na intonaci a barevné vyvážení. Nebo například party prvních i druhých houslí jsou mnohdy v exponovaných pasážích také docela složité.

Jaké je vaše oblíbené Dvořákovo dílo?

Nerad bych se pouštěl do skládání nějakého žebříčku, protože Dvořákovu tvorbu mám rád komplexně. Velmi mě například zasáhly Svatební košile, ale nejvýše řadím jeho duchovní díla. Stabat Mater nebo Requiem jsou skvosty.

Po stopách Antonína Dvořáka se letos půjde na začátku září v Kroměříži, tedy ve městě, v němž jste se narodil. Je vaše účast na té akci náhodná?

Ne tak docela. Tvůrci festivalového programu mě oslovili s tím, že v části Po stopách pro letošek vybrali Dvořákovo spojení s Kroměříží. Ani to nedořekli a já už jim řekl, že to budu dirigovat já. Kroměříž je mé rodné město, mám ho rád, rád se do něj vracím a snažím se tam aktivně působit i jako dramaturg festivalu a interpret.

Jaký byl vztah Dvořáka ke Kroměříži?

Z Kroměříže pocházel Dvořákův přítel, doktor Emil Kozánek. Velmi často si psali a Dvořák ho v našem městě několikrát navštívil. V tamním kině Nadsklepí pak sám Dvořák provedl Stabat Mater. Pokud člověk projde tou budovou a dostane se do obrovských nevyužitých sklepů, které jsou pod ní, zjistí, proč se kino jmenuje právě Nadsklepí.

S Akademickým pěveckým sborem Žerotín, Alžbětou Poláčkovou, Veronikou Hajnovou, Jaroslavem Březinou, Jiřím Sulženkem a Jitkou Čechovou budeme interpretovat Stabat Mater v rané verzi pro klavír, sbor a sólisty.

Plníte si v Essenské filharmonii svůj dirigentský sen?

Absolutně. Plním si ho v tom, že mohu studovat a dirigovat skladby, které si sám vyberu a přeji si je mít v repertoáru. Zároveň mohu v Německu rozvíjet českou linii a věnovat se našim skladatelům. A to nejen v mainstreamovém duchu, snažím se věnovat i méně známému repertoáru českých autorů. Svůj orchestr jsem již obeznámil s díly Josefa Suka, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany a dalších.

Věnujeme se také německému repertoáru, což mi dává možnost se s ním ještě více sblížit.

Hráváte s orchestrem často v zahraničí?

Mimo město koncertujeme málo. Essenský orchestr je totiž klasického německého stylu, což znamená, že obsluhuje operu, balet i divadlo a jeho hlavní závazek je plnit službu městu.

Za mého působení jsme vystupovali dvakrát v Amsterdamu a zanedlouho nás čeká koncert na Dvořákově Praze.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám