Hlavní obsah
Zuzana Stivínová a Saša Rašilov v inscenaci Oběd u Wittgensteina Foto: Petr Neubert

Po třiadvaceti letech se na pražskou scénu vrátila hra rakouského dramatika Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss. V roce 1996 ji poprvé uvedlo Divadlo Na zábradlí s Emílií Vášáryovou, Zdenou Hadrbolcovou a Jiřím Ornestem, nyní ji jako Oběd u Wittgensteina hraje Činohra Národního divadla se Zuzanou Stivínovou, Lucií Juřičkovou a Sašou Rašilovem.

Zuzana Stivínová a Saša Rašilov v inscenaci Oběd u Wittgensteina Foto: Petr Neubert
Co Thomas Bernhard nenapsal

Hra v takřka reálném čase zaznamenává rodinný oběd tří sourozenců u příležitosti návratu bratra Ludwiga z psychiatrické léčebny ve Steinhofu. A během oběda vyhřezávají hluboko zasuté běsy vztahů plných nenávisti, lásky, zloby i výčitek.

Autorka bernhardovské monografie Zuzana Augustová mluví ve stati v programu k inscenaci o tom, že to, co v textu napsané není, je stejně důležité, jako to, co v něm je.

A právě tento rozměr dává hercům příležitost vyjádřit napětí mezi oběma rovinami, tím, co je zjevné, a tím, co pouze tušené. Bernhardův text je jako ponorná řeka plná černých děr.

Lucie Juřičková jako obětavá i nesnesitelná Dene

Foto: Petr Neubert

Režisér Daniel Špinar vyvedl bernhardovský tok z podzemí a učinil z něj divokou řeku v zábavním aquaparku. Na scénu se zlatými balónky ve tvaru Willkommen (Vítej!) se vchází krbem s umělými plameny a bubeník na scéně má ďábelskou tvář. Peklo pro ty, kteří by snad váhali. A sourozenci svádí své souboje v dravé nadsázce mezi stand-up comedy a kabaretem.

Mladší sestra Ritter Zuzany Stivínové v efektní flitrové róbě vlaje po scéně v permanentním rauši, Ludwig Saši Rašilova je stylizovaný do kašpárka s hitlerovskou patkou, za nímž lze jen stěží vyčíst tragiku postavy.

Nejblíže k bernhardovské dvojlomnosti má starší sestra Dene Lucie Juřičkové, jejíž bezbřehá péče se už dávno zvrhla v nesnesitelné opatrovnictví.

„Je to jen malá etuda“, říká o jednom ze svých hysterických výstupů Rašilov alias Ludwig či Voss. A ve výsledku inscenace opravdu připomíná zřetězení etud či sólových výstupů. Niterných poloh Bernhardova textu se ale dotkne jen výjimečně.

Špinarova režie pojmenovává vše přímo (ilustrativní a zbytečná je zejména hra s portréty) a tím hru zbavuje tajemství i napětí, jež měla Pitínského inscenace v Divadle Na zábradlí.

Není tragigroteskní, spíš jen zábavná. A to ještě jen pro ty, kteří na její jazyk přistoupí. Pro milovníky Bernhardova textu to ale nejspíš bude dost obtížné.

Hodnocení: 60 %

 

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina

Překlad Zuzana Augustová, režie Daniel Špinar, dramaturgie Marta Ljubková, scéna Lucie Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba Matěj Kroupa, světelný design Karel Šimek

Premiéry 7. a 8. listopadu ve Stavovském divadle ND, Praha

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků