Článek
Tříčlenná formace, v níž se sešli tři bývalí členové kapely Colosseum, vznikla před dvěma lety, aby albem Heroes uctila památku hudebníků, s nimiž se její členové během své kariéry setkali. JCM nyní s novým bubeníkem koncertují už i na památku Jona Hisemana, jenž celý projekt vymyslel. Trio vystoupí 2. května v Praze v Lucerna Music Baru a 22. června na festivalu Valašský špalíček ve Valašském Meziříčí.
Bylo pro vás těžké se rozhodnout pro pokračování turné, které loni ukončila smrt Jona Hisemana?
Ani ne, protože Jon to tak chtěl. Když onemocněl, dal jasně najevo, že si přeje, abychom s tímto projektem dál koncertovali. Uctít památku skvělých hudebníků, se kterými jsme během let spolupracovali, a kteří mezi námi už nejsou, byl ostatně jeho nápad.
Přál si, abychom pokračovali, i když už u toho nebude moc být. Proto pokračujeme. V té době jsme si ale všichni mysleli, že se jeho stav zlepší a bude s námi dál hrát. Nyní se z koncertů bohužel stala i vzpomínka na něj.
Změnili jste nějak zásadně setlist, nebo návštěvníci koncertu uslyší písně, které jste se chystali zahrát loni?
Víceméně hrajeme program, který jsme měli v plánu už s Jonem. Nastalo pár změn, ale k těm by došlo tak jako tak. To se děje pokaždé. Pořád je podstatou uctít lidi jako jsou Jack Bruce, Allan Holdsworth, Dick Heckstall-Smith, Graham Bond či Ollie Halsall.
Co si budete pamatovat z několika loňských koncertů, které jste odehráli ještě s Hisemanem?
Bohužel se mi hlavně vybavuje ten pocit, že s Jonem něco není v pořádku. Nebyl ve své kůži. Jeho fanoušci ví, že byl velmi dynamický, loni mu ale chyběla obvyklá energie. Měl v té době nové léky na tlak, mysleli jsme si, že to je příčina. Jeho stav se ale výrazně horšil a nechtělo se mu ani na pódium. Nakonec lékaři zjistili, že má nádor na mozku. Užili jsme si i pár pěkných hudebních okamžiků, ale ty se nakonec oproti tomu, co se stalo, ukázaly být bezvýznamné.
JCM
Co jste měl na Hisemanovi rád?
Byl skvělý lídr. Jak už jsem zmínil, i tenhle projekt byl jeho nápad. Kdykoli ho něco napadlo, byl odhodlaný svou myšlenku realizovat. Jeho nadšení bylo pro muzikanty kolem něj inspirující. Také uměl navozovat přátelskou atmosféru během koncertů a komunikovat s publikem. To mi bude opravdu chybět.
Na cestách ho budu postrádat i jako přítele. Skvěle se s ním povídalo. Pokaždé když se děje něco kolem brexitu, přemýšlím, co by na to asi říkal. O politiku a světové dění se zajímal a jeho pohled na svět mi připadal velmi chytrý. Pokaždé přišel se zajímavým úhlem pohledu.
Místo Hisemana s vámi nyní hraje Ralph Salmins. Už jste s ním v minulosti hrál?
V osmdesátých a devadesátých letech jsme spolu často nahrávali v londýnských studiích. Je jedním z mých nejoblíbenějších bubeníků. Když bylo jasné, že s námi Jon nemůže pokračovat, zrušili jsme několik koncertů, ale chtěli jsme i na jeho přání dostát závazkům na několika letních festivalech. Bylo štěstí, že Ralph přijal naše pozvání. Nyní se už je nedílným členem kapely.
Co jste spolu v osmdesátých a devadesátých letech nahrávali?
Oba jsme pracovali jako studioví muzikanti. Nahráli jsme řadu filmových soundtracků. Jedním z nich byl například ten k filmu Notting Hill. Už je těžké si vybavit, co na čem jsme spolu dělali, protože jsme oba pracovali se stovkami lidí.
Jak důležitou částí vaší kariéry studiové působení v porovnání s vlastním hudebními projekty bylo?
Tehdy jsem tu práci potřeboval. Koncertoval jsem už dvacet let a měl jsem toho dost. Potřeboval jsem se na chvíli dostat pryč z prostředí turné. Občas bylo v mnoha ohledech docela nebezpečné. Přál jsem si trávit víc času doma. Nicméně nešlo o žádné vědomé rozhodnutí. Začal jsem nahrávat, protože mě lidé žádali, abych hrál na jejich deskách.
Spolupracoval jsem tehdy například s Rogerem Daltreym či Rodem Argentem. Byl jsem čím dál žádanější a začalo mě to bavit. Nakonec jsem asi patnáct let dělal převážně ve studiu. Po čase mi ale živé koncertování začalo chybět, a když se objevila šance na návrat Colossea, byl jsem nadšený.
Zmínil jste nebezpečné stránky turné. Dařilo se vám jich po návratu na koncertní pódia vyvarovat?
Vrátili jsme se v půlce devadesátých let a já už byl o poznání klidnější. V sedmdesátých letech jsme si užívali klasický rokenrol, a to po nějakém čase vždy začne být problém. Hodně alkoholu, drogy, nedostatek odpočinku. Několik let jsem pořádně nejedl a nespal, skončil jsem vyčerpaný v nemocnici. Není to zdravý životní styl, ale jsem rád, že jsem ho poznal. Obzvlášť období s kapelou Humble Pie byl jeden velký večírek.
Může se vám hodin na Zboží.cz: