Česká poezie: Indie, bubny, léčebna

Novinář Milan Libiger (1975) se v létě loňského roku vydal na dva měsíce do Indie. Z toulek asijskou velezemí si přivezl kromě střevních trablů i cestovní deník: Indii v kostce, sumář básnických a prozaických miniatur, očitá svědectví, která spíše žurnalisticky stroze než poeticky květnatě popisují indickou krajinu, člověka v ní, tamější zvyklosti, bídu i nezištnou lidskou dobrotu.

Libigerovu prvotinu Jako polystyrén na hladině Indie (Psí víno, Zlín 2002, 64 strany) můžeme vnímat jako další z knih s lákavě exotickou tématikou, kterých jsou na současném knižním trhu stovky, ale lze ji číst i v mnohem subjektivnější a citlivější rovině, kterou naznačuje autor doslovu, básník a nakladatel Jaroslav Kovanda: jako "malou poctu courání a možná i pootočení hlavou k těm, kteří skutečně trpí".

Nakladatelství Weles připravilo k vydání soubor veršů z let 1991-1996 královepolského básnického barda a inspirátora Víta Slívy (1951). Titul Bubnování na sudy (ilustrace Tomáš Penc, 60 stran), za který autor získal nominaci na cenu Magnesia litera v kategorii poezie, je příjemným překvapením: po křečovité pseudoholanovštině některých předchozích sbírek jako by Slívovu nynější rýmovanou básnickou krajinu rozčísl blesk spontánního vidění.

Uhrančivé sepětí motivů lásky a smrti ("když tělo chce poprvé láskou smrt vidět"), teskné a sevřené záznamy odplouvání událostí, postav a věcí v řece času, a především oživení legendárního lamezomu, pojmu z básnického herbáře satirika T. R. Fielda, v němž se svatostánek přirozeně snoubí s hospodou - to vše činí z poezie Víta Slívy událost. Byť někdy to je událost příliš prvoplánově religiózní, bezvýchodná ("úlevy není žádné"), přivrácená k nicotě a ke smrti; zároveň však nasloucháme poetickému "bubnování", po němž se dostaví zneklidňující, úzkostné ticho plné otázek.

Sympatickou morgensternovskou hříčku, groteskně laděné rýmovánky Psychiatrické ilustrované kalendáře lidí, zvířat, věcí a událostí (Nakladatel Zdeněk Susa, Středoklouky 2002, 64 strany) napsal psychiatr Kamil Kalina (1945). Autor řady odborných prací, do své knížky shrnul básně z první poloviny 70. let, kdy pracoval jako ošetřující lékař v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Tehdy si do stolních kalendářů zapisoval své naivisticko-nonsensové postřehy ze života, v nichž se lékař častokrát nepozorovaně mění v pacienta a naopak, neboť i Kalina "když vypučí jehnědy / Vidí na zdi medvědy", ba přiznává, že s kolegy "Docela nazí / Běháme v hromadách sazí". Jeho "Ilustrované kalendáře"jsou veselé počtení, ale dovolte na závěr otázku: Kdo tady hlídá hlídače?